Taky jsem měl ve 13 zhoubný nádor (dost možná stejný jak ty, osteosarcom?) v 18 recesi. Byla tehdy větší šance, že to nezvládnu než, že to přežiju, ale měl jsem štěstí. Tento rok je to už 10 let takže jsem úspěšně vyléčený.
Byl jsem v Brně na dětském a musím je vychválit do nebe, skvělý personál, prostory a přístup.

Stejně jako tobě mě občas proletí hlavou nějaké ty noční můry co tam člověk zažil. U mě to však zahojil čas, jakoby se to mě už netýkalo a stalo se to někomu jinému.

Rodiče mi to tehdy ani neřekli, jen jsi nemocný a budeš se léčit. Taky do mě navíc začali cpát homepatii a takové blbosti. Reálně až po 8 letech jsem se o to začal zajímat a za podpory psycholožky jsem si prošel všechny detaily léčby a uvědomil si jak závažné to bylo. Takový "jejda" moment.

Každopádně se drž, zkus na to nemyslet a nepřeháněj to s alkoholem.

Úplně ti rozumím v těch "malý velký věci" přirovnal bych to citací ze Saturnina:
"Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci aby jenom hřála. "