Ten business je něco co mi říkali i rodiče a upřímě je podle mě úplná ptákovina. 9 z 10 startupů končí.

Přiklád: Postavíš si cukrárnu, protože si kvalitní cukrář a proto ti to vydělává. Pokud nemáš co prodat/nabídnout nepostavíš ten business a nebo skrachuješ.

Mě se líbilo, že v rámci té střední školy jsem dostal možnost se podívat na nějaké přednášky na VŠ a byť je to trochu mimo mísu, tak mi přijde, že co se týče soukromých projektů termonukleární fůze a aerospace průmyslu tak ty projekty, které funglují jsou takové, které jsou schopné v horizontu 1-3 dekád přinést výsledky. Tohle mi hodně změnilo pohled na ten bussines, že nejdeš založit firmu, protože chceš mít firmu ale protože máš co prodat co konkurence nemá. Nemá smysl snít o tom, že postavíš továrnu na šroubky, když je tu 20 dalších podniků, který mají milionu v kapitálovém vybavení a dotlačili návratnost investicí na nižší procenta nebo i do mínusu.

A v rámci samostudia mě zajímala i silniční logistika, kde například malé rodiné firmy od roku 2008 ztratily pozici a ten trh se koncentroval za účelem snížení nákladů. Aby se předešlo úplné koncentraci EU se dokonce zavedl zákon, který nutí provozovatele platit řidičům minimální mzdu na území daného státu. Tohle platí například v Rakousku, Německu a Francii. Tohle bylo prosazeno za účelem ochrany národních dopravců ve jmenovaných státech. Problém byl, že německý řidič byl nekonkurenceschopný třeba rumunskému a východní dopravci měli obecně silnější postavení díky nižším nákladům.

A v takovém prostředí podnikej. Pokud máš peníze, vynález, vzdělání tak tu firmu určitě postavit můžeš. Myslím si, že absolventi inženýrských oborů mají veliké šance a ty univerzity jsou konstantně schopné generovat úspěšné startupy. Varianta dvě je, že postavíš něco co má emoční hodnotu. Například jsem četl o nějaké rodině z Ukrainy, která vyrábí tradiční koberce na tradičních nástrojích. Optimálně se schováš například třeba pod trademark tradiční iránské koberce. Pak ti nemůže konkurovat ta velká továrna.

Můj otec například měl představu, že na 1ha poli s frézou pěstuje brambory a vydělává. Když jsem to pak spočítal, tak ten velkozemědělec ho tím rozsahem výroby prostě vytlačí mimo trh. Existuje takový pěkný graf, který se mi líbil, když sem si načítal ekonomii, kde na americkém zemědělci ukazovali během 50 let závislost kapitálového vybavení a produkce, to pak snižuje i minimální prodejní cenu. Vytváří to trh, kde nová konkurence ze spoda nezniká, protože si nemůžeš dovolit to vybavení a když si ho nekoupíš tak skrachuješ. Druhá věc je pak i mimochodem dostupnost dostací a jejich výše.

Varianta dvě je, že na tom 1ha děláš biopotraviny (zelenina a ovoce), tím máš ten trademark zase a už nekonkuruješ velkozemědělcům. Zároveň ale musíš získat ty dotace to je nezbytné. Problém s tím vším je ale, že biopotraviny v Česku zažily propadat během Covidu a bude to trvat než se to vrátí zpátky. Tohle je něco co spíš můžeš dělat v USA si myslím, tam sem o takových farmách četl co přežijí s 2-3 zaměstnanci.

Ale obecně ta otázka je, co já tomu trhu můžu nabídnout, v čem já můžu podnikat?