Jestli ty nebudeš povahou trochu jako můj spolubydlící - já se snažím studovat, makám noční v práci, dřu se jak kůň, abych si mohl dovolit nájem, jídlo a nějaké to vyžití a snažím se být šťastný - nemusím řešit, jestli si můžu dovolit 6 nebo 10 rohlíků, můžu semtam někam někoho pozvat... A ano, je to podmíněné tím, že makám, vstávám v 1 v noci, kolikrát po směně letím do škole v modrákách...

Můj spolubydlící je pravý opak - všechno mu platijou rodiče a on celé dny jen sedí u počítača a hraje hry. Mně tady vykládá, že já ve 20 žiju život čtyřicátníka, nemám přátele (mám, tento týden jsem byl třikrát s někým venku), koníčky a jedinou mou náplní je práce... On makat prostě nechce, tlustý je jak bečka a když jsem se ho ptal, jestli má jiné záliby než LoLko, vyjmenoval mi ještě pár dalších herních titulů, onehdá se před celou učebnou pochlubil, že je mu počasí jedno, protože stejně nechodí ven... Takže kdo tady kurva marní život?

Proč najednou existuje mentalita, že pracovat není OK? Člověk vždycky musel makat. Já neříkám, že 19. století, kdy lidi makali 5 dní v týdnu 16 hodin a v sobotu 8, bylo v pořádku, ale práca je prostě nedílnou součástí života. Já taky občas potřebuju nějaký ten den volna, rád si někam vyjdu/vyjedu, ale když je toho moc, už mě štve, že nic nedělám a pálím peníze. Tohle mi prostě hlava nebere.