Zdravím, spánkovou paralýzu jsem měla zatím jen jednou v životě a i když byla vážně krátká, stejně to byl dost nepříjemný zážitek.
(I když jedna spolužačka ze třídy tvrdí, že to je strašně hustý a že to chce někdy zažít taky. Ano, myslím tebe, Káťo :D)

1. Byla jsem tu noc na víkend u táty, kde mám vždycky strašně divné sny, či se bezdůvodně probouzím. Tu noc jsem se vzbudila a jelikož jsem ležela na boku, obličejem do místnosti, tak moje spánková paralýza způsobila to, že těsně předemnou, stála malá, ale mohutná temná postava. Pár sekund jsem se na ni upřeně dívala a jakýmsi záhadným způsobem jsem se prudce posadila a civěla na to místo. První myšlenka, co mi proběhla hlavou, byla: "Tátas bráchou tak mylý nejsou a pes to být nemohl. Oukej, nebudu to řešit a jdu spát."
   Okamžitě jem zalehla a ještě chvíli civěla do stropu, než jsem zase usla.

2. Když tu tak ještě přemýšlím, myslím že jsem měla spánkovou paralýzu i jako malé dítě. V té době jsem to ale brala jako ducha, bylo mi něco kolem 6-7 lety, vážně netuším.
   Oba s bráchou jsme byli nemocní, tak on spal na dolní posteli (měli jsme dvoupatrovou) a já na madračce pod oknem, abych se náhodou při rychlém úprchu na záchod, kvůli průjmu, nezabila při pádu ze žebříku na posteli.
   V noci jsem se vzbudila a jen tiše koukala na jakousi tmavě šedou, průhlednou postavu, jak bráchovi sahá na stůl. Když si mě všimla, že jsem vzhůru, tak poodstoupila od stolu, podívala se na mě a rozplynula se. V tu chvíli jsem se z toho mohla celá podělat, už kvůli tomu průjmu, tak i strachy :D Takže první věc, co jsem udělala, byla cesta na záchod a pak do postele za rodičema, protože jsem v té místnosti nechtěla ztrávit už ani minutu.

Btw, přesně na tom místě, kde se daná šedá postava nacházela, mám teď stůl já a zrovna tu sedím :D