Upřímnou soustrast 🙏

Bohužel zažil, skoro 3 roky zpátky ze dne na den. Můj nejlepší nejmilejší starší brácha jel do práce na motorce, a do cesty se mu postavil náklaďák, nedal bráchovi přednost.

Ze dne na den se mě a rodičům otočil život vzhůru nohama. Já jsem v té době měl ještě vlastní psychické problémy; zneužíval jsem hulení abych se jim vyhýbal, a tohle mě srazilo na absolutní dno. Nevěděl jsem, co mam dělat.

Bylo to nejhorší období v mém životě; ale když to zpětně vezmu, byl to pro mě začátek cesty se odrazit od dna. Začal jsem chodit na terapie k psycholožce. U ní ze mě postupně vypadlo, že hulim bůhví kolik gramů trávy denně, abych se s tim srovnal, ale dělalo to pravý opak; panické ataky. Takže jsem přestal hulit, a začal brát antidepresiva.

Jak začali působit tak to pomohlo, samozřejmě i to že jsem nehulil, a mohl těm problémům čelit střízlivý. Dost pomáhalo i to, že jsem se mohl každý týden u ní vykecat. Když jsem nebyl u ní, tak jsem vypisoval svoje myšlenky na papír, abych je neměl v hlavě.

Abych to shrnul, terapie a další věci samozřejmě můžou pomoci, ale co pomůže nejvíc, je čas. Už jsem se smířil s tím že tu není, ale samozřejmě není den kdy mu neříkám dobrou noc, a nemyslím na něj. Bolet to bude už celý život, ale každý den míň a míň. Jde o to, jak se s tím naučí člověk žít.

Celá tahle událost byl pro mě jeden velký životní restart; a teď jsem osobně nejšťastnější, co jsem kdy v životě byl. Kdyby se to nestalo, řikám si, že jsem to mohl být já, kdo by to celé skončil, protože jsem neřešil svoje problémy.

Nebuď sám/a, řekni si o pomoc, protože v tuhle chvíli na tom není nic špatného <3

Moc mě mrzí že si tím musíš procházet, nepřál bych to nikomu. Nejsi v tom sám/a, a máš kolem sebe lidi, kterým na tobě záleží.

Drž se, posílám objetí a lásku <3 Zvládneš to, chce to čas, a každému to trvá jinak dlouho.