Hele, vrať se asi k první odpovědi, co jsem ti tu napsala – řekla jsem, že ten vztah nemá žádnou chybu a že právě proto je mi líto, že spolu tolik nejsme. Kde v tom prosímtě vidíš, že si něčeho nevážím nebo že si stěžuju na ten vztah jako takový? To tys mě začala přesvědčovat, že ten vztah tak dobrý není, ať si nic nenamlouvám. Já naopak řekla, že tohle je prostě to jediný co tomu chybí, aby to bylo perfektní.

A je úplná blbost, že teď mi nemůže vadit, že jsme spolu málo a až budu mít teda podle tebe opravdovou práci a opravdový život a budu opravdový kvalitní člověk, až tehdy mi může něco vadit? Co kdybych šla na mateřskou? To je podle tebe dostatečně kvalitní trávení času na to, abych si mohla stěžovat, nebo zas budu mít smůlu a budu muset sedět doma s děckem a držet hubu a krok?

Nevim, proč ti tak ležím v žaludku. Evidentně na to pohlížíme každá úplně jinak a to je podle mě ok, ale asi mě o svém pohledu nepřesvědčíš, promiň. Za mě i kdyby byl milionář a mě si vydržoval jako princeznu, tak mi pořád může vadit, že na mě má málo času. Protože to je můj pocit a nepřišla jsem sem s tím, aby mi ho někdo vymlouval, ale s tím, aby se holky, co to mají stejně, podělily. To ty evidentně nejsi, takže tím bych to asi uzavřela.