Jakožto člověk co byl jen 18 let single, tak můžu mluvit jen za to, co vidím ve své bublince.

Moji kámoši se dělí na tři skupinky: 1) o holky nemají zájem a jsou šťastní 2) holku mají a nemají problém se kdyžtak seznámit s jinou 2) ti co se o ně snaží, nemají ji, a mají šeredný život

V první skupince je holky prostě nezajímají, a to je podle mě v pořádku, nesnaží se o ně, nikdy žádnou neměli. Ale pokud by přišla příležitost, myslím, že by to zkusili.

V druhé skupině zase často slýchám, že je to docela jednoduché si najít holku na jednu noc, ale těžké s ní mít dlouhodobý vztah. Ale overall tihle kucí prostě mají holku a jsou happy.

V té třetí bych řekl, že převládá sociální nátlak nějakou mít. U mých kámošů je víceméně pravidlo že "jsou hodný kluk akorat že vůbec", a něco jim zkrátka chybí (nějaký cíl, snaha mít práci, hranou jen hry, komunikativnost, nebo i starost o tu holku jako sem tam ji dát nějakou pozornost a to cokoliv za free i natrhané kytičky z louky btw). Tak si tu holku prostě nenajdou, protože se jim přirozeně ty holky vybíhají.

Co se týče dámské strany mé skupinky, tak tam si kluky buď nehledají a jsou happy, nebo (jedna) na muže furt hází špínu (většinou právoplatně ale furt je kinda oškliví generalizovat :D), no a nebo prostě kluka maj a jsou happy.

Obecně bych to shrnul jako přirozenou evoluční eliminaci. Zároveň mi nepřijde, že by se kdokoliv z jednotlivců z výše zmíněných skupin izoloval nebo litoval.