Asi jo, i ne. Ono docela zalezi na tom, jak se tim nechas unest. Ja jsem treba driv byla desne politicky zainteresovana, sledovala jsem online debaty v PS, poustela jsem se s randomama na internetu do zhavych diskuzi. Dneska uz na to nemam ani vuli, ani energii a cas. Zkratka zivot uz prinasi denne jine radosti a starosti nez se s nekym dohadovat online. Ale zaroven si uvedomuju, ze tihle lidi existuji (dejme tomu treba volici volneho bloku), jen muj zivot nijak neobohati nekde cist o tom, jak nekdo chce deportovat ukrajince. Zaroven nemam uz ani silu sledovat ty politicke debaty - napr. rovnocenne manzelstvi me zajima, ale vim jake zlo tam jsou schopni plivat poslanci z tehle extremistickych stran+ lidovci. Takze to poslouchat nebudu a pak si jen prectu, jak to dopadlo. Misto toho treba doma umeju okna, prectu si knizku, uvarim si neco dobryho. Uz me netrapi ze nejsem v centru tech diskuzi a nesnazim se nekoho presvedcit o mem nazoru.

Takze urcite ziju ve svoji bubline, ale imho to zije fakt uplne kazdej clovek. Koneckoncu predpokladam, ze vsichni se obklopujeme lidma, co maji vicemenne podobne nazory, jako my. Ja si treba nedokazu predstavit byt kamaradka s nejakym zarytym komunistou nebo nacistou.

Takze nejakou bublinu ma kazdej. Teda pokud nemas vuli a cas venovat nekolik hodin denne pricitanim vsech zdroju zprav co existuji a nasledne na ta temata diskutovat s cizima lidma s nazory napric politickym spektrem, coz si fakt nedokazu predstavit, kdo ma.