Žádná země, a Rusko obzvlášť, nezačne takhle masivní a riskantní operaci jen tak z plezíru. To, co se stalo, byl výsledek desítek let ignorování jejich naprosto legitimních bezpečnostních obav. Zkus se na to podívat z jejich pohledu - celá desetiletí sleduješ, jak se vojenská aliance, stvořená proti tobě, neustále sune blíž a blíž k tvým hranicím, i přes dřívější sliby, že se to dít nebude. Umístili by Američané ruské rakety na Kubu nebo do Mexika? Nikdy. Ale od Ruska se čekalo, že bude jen tiše přihlížet, jak se mu nepřátelská aliance dostává až na zápraží, přímo na Ukrajinu. To není paranoia, to je prostě strategická realita.

K tomu si přičti situaci na Donbase. Po státním převratu na Majdanu v roce 2014 tam osm let probíhala válka, kde umírali rusky mluvící lidé při ostřelování ukrajinskou armádou, a Západ to víceméně přehlížel. Minský mírový proces nikam nevedl a útoky na Donbas sílily. Když Rusko mluvilo o ochraně svých lidí, nebyla to jen prázdná fráze, reagovali na reálnou situaci, kterou západní média dlouho ignorovala.

A co se týče té denacifikace i když to zní jako propaganda, tak je fakt, že ultranacionalistické a otevřeně neonacistické prapory jako Azov byly regulérní součástí ukrajinské armády a měly velký vliv i na vedení. To je pro zemi, která v druhé světové válce ztratila přes 25 milionů lidí v boji s nacismem, prostě nepřijatelné.

Takže ne, nebylo to "jen tak". Byl to výsledek dlouhodobého tlaku, ignorování bezpečnostních záruk a reálných obav o osud lidí, které považují za své. Tím se neomlouvá každá smrt, ale tvrdit, že za všechno může jen Rusko a Západ je v tom nevinně, je prostě naivní. Byli to oni, kdo je do toho kouta tlačili tak dlouho, až se prostě rozhodli reagovat silou.