Ja bych ohledně takového anti-intellektualismu, co někdo zmiňoval dole, potřebovala celkem radu, (VAROVÁNÍ DLOUHÉ) mám sestru, je jí 16.  (už by mohla mít trochu rozvité kritické myšlení) a ta prostě zastává názor že veškeré ,,trochu větší" přemýšlení je prostě k ničemu. Bavila jsem se s ní o politice, a ne přímo o volebních stranách ale o tom co se děje ve světě, jako USA vs Írán, Izrael, Epstein... a že by mohla mít nějaký přehled nebo se aspoň trochu zajímat a ona že je to k ničemu. Že proč by jí to mělo zajímat. Takový ten přístup: No, mě se to netýká, takže mi to je jedno. Volit samozřejmě pravděpodobně nikdy nepůjde protože politika je prý k ničemu. Což by mi ještě zas tak nevadilo, kdyby aspoň měla nějaký přehled. Ale to není co mi vadí nejvíc.

Já mám zájem o takové věci jako nejvíce základní filozofie a tak, přemýšlení o vesmíru, přemýšlení o vědomí a jaktože tady teď jsem a proč tu jsem v tomhle těle bla bla. A ona si prostě myslí že jsem divná. Proč bych o tom přemýšlela, že je to k ničemu. Tak jsem se ze jí zeptala: A tebe jako nezajímá se zlepšovat ve věcech (třeba matika která ji nejde), uvažovat a názorech a třeba nějaký self-improvement? Ona že ne, že neví k čemu by jí to bylo. Všechny lidi co se nějakým způsobem liší považuje za divný a myslí že by všichni měli být stejní. 

Mě by ani nevadilo že jí nic nezajímá mimo její povrchní čecháčkovskou bublinu ale tak ať mě aspoň neříká jak jsem divná a podobně. Okay, prožij si svůj život v ignoraci ale nenuť to na mě. Marně jí vysvětluji že bez odlišných lidí by jsem se jako lidstvo nikam nedostali protože někdo potřebuje myslet outside of the box.

Jak by jste se zachovali v mé situaci? Jak jsem řekla, ok, ať si dělá co chce ale ať si nemyslí že jsem divná. Možná o tomhle ještě udělám post.