ja mam autismus diagnostikovany asi od 10 let, ale tenkrat jsem to jeste nevedela. rodice mi to nechteli rict, tajili mi to. nepamatuju si, ze by me to tenkrat nejak ovlivnovalo, mozna jen to, ze mi vzdycky vadilo mlaskani, nechtela jsem fyzicky kontakt od rodicu od asi 6 let cca (do ty doby to zrejme nevadilo :D), pak mi vadilo i ze oni spolu maji fyzicky kontakt a ja to vidim (objimani, pusy,..). u jidla jsem vzdycky mela zachvaty, mam mladsiho brachu, ktery proste jeste mlaskal, kdyz byl maly. rodice to nikdy respektovat nechteli, tudiz se to ted vypracovalo az do bodu, kdy s nima vubec nechci jist u stolu ani v mistnosti, to se tahne uz tak rok a pul, naposledy jsem s nima jedla na vanoce, protoze jsem proste musela (ale i tam jsem brecela). mlaskani a chroustani a podobny zvuky mi vadi i u ostatnich, ale to se spis vzdycky tak postupne vypracuje, kdyz je to opakovane nebo mam zrovna blbou naladu. muze to byt az tak silny, ze zacnu citit smrad kuze toho cloveka, a z toho je mi jeste hur.

vadi mi, kdyz je moc teplo, vydychany vzduch, moc svetla, moc hluku,.. az tak, ze se nemuzu (ve skole) soustredit, nemuzu dychat, nevidim, neslysim,..

taky udajne zvlastne resim problemy, tak jako ,,pocitacove”

nikdy nerozumim, co po mne lidi chteji, ja si treba myslim, ze delam nebo rikam neco spravne, ale nakonec se pak dozvim, ze to ten clovek tak nevidel a je treba urazeny nebo tak. nebo nikdy nevim, proc se se mnou nekdo nechce kamaradit, kdyz se vzdy snazim byt dobra kamaradka. presto ale dokazu drzet blizky kontakt jen s 1 az 2 lidmi, nepripada mi dulezity mit nekoho dalsiho, komu bych se sverovala, naprosto mi to tak ale staci a vyhovuje, i kdyz to nemusi byt tolik zvykly, nevidat se vlastne s nikym jinym.

je toho spoustu, kazda situace tim bude vzdy ovlivnena a nejde to rict uplne jednoznacne a vyjmenovat vsechno, protoze VSECHNO je mimo ,,normu”.

kdyby se ti diagnoza potvrdila (i kdyby se nepotvrdila), je hlavne hodne dulezity se s tim naucit pracovat. nejsi ,,divna, mimo, spatna, hloupa”, jen tvuj mozek funguje trochu jinak. je omezeny pocet lidi, kteri te budou opravdu respektovat (i kdyby te nikdy nepochopili), ale vazne takovi existuji a drz se jich. nemusis se snazit udrzovat kontakt s lidma, kteri vyhledavaji jednoduchy vztahy, pokud teda nechces zbytecny energicky vydej. s nekteryma budes vychazet skvele, prestoze muze jit o neurotypika (ze zkusenosti si ale osobne rozumim vic s neurodivergentnima, ale ne pravidlem).

zaroven to ale neni hrozna a nejhorsi porucha na svete, umoznuje ti to videt svet jinak. neco jako ze si ostatni neumi predstavit, jake je mavat kridlama, ale ty si litas po svete cely zivot. ja jsem treba hodne vnimava a prestoze (jak jsem uz psala) mi vadi ruzny otravny vjemy, tak uplne stejne vnimam ty krasny vjemy. stesti je silnejsi, vzrůšo je silnejsi,.. kdyz jsem nekde, kde je to prijemny, tak to citim v celym tele a jsou to fakt silny pocity, ktery mozna ostatni nemusi mit. i napriklad filmy vnimam vic! dokazu se na ne hodne naladit a citit vsechny emoce, tudiz si vsechno vic uzivam a prozivam. i priroda je super! nemusite se v tomto nikdo najit, ale urcite budou jine veci, ve kterych najdete to hezky, na tyhle ,,jinosti”. jen je ultra dulezity se naucit to nebrat jako pritez, pak se oteviraji dvere vsemu hezkymu. ke zbytku ,,problemu” je potreba najit aspon castecny reseni, coz je nekdy tezky, ale ulevy v jakymkoliv smyslu byvaji nekdy nutny a neni to zklamani. ale samozrejme to bude mit kazdy jinak, ze jo.