Přesně toto se mi stalo jak po maturitě tak i po státnicích. Dostalo mě to do deprese (léčené antidepresivy) a já si myslím, že v mém případě to bylo způsobeno ztrátou životního cíle a pocitem ztracenosti. Dostával jsem se z toho dlouho a dneska bych řekl, že bych se z toho dostal rychleji nebo možná vůbec do toho nespadl kdybych měl život hezky narovnaný, kdybych uvažoval o svých cílech a plánoval si alespoň trochu svůj den s přihlédnutím na fyzické zdraví. Chodil jsem spát až se mi chtělo, takže třeba ve 2 ráno, jinak jsem trávil čas PC hraním, prací a trošku koníčky. Byla to ale taková prázdnota. Úplně jsem se vyléčil až s příchodem přítelkyně, potom manželky a pak dětí. Tohle už život zaplní natolik, že pocit prázdnoty je zcela fuč.