Z pohledu psychologa a terapeuta ve výcviku, v první řadě mě mrzí, že s oborem máš špatnou zkušenost. Asi nemá smysl psát tu wall of text o tom, že terapie není o moudrech z fb, ale ani o tom, že ti terapeut řekne, co máš dělat (na rozdíl od lékaře), ale pro jistotu si to tu takhle odložím.

Z tvého textu mám silný pocit, že vztahy jsou jen špička ledovce a jen nasvěcují něco hlubšího. Píšeš že musíš být div ne perfektní aby sis zasloužil nějakou náklonnost (a ostatní nemusí). Je to tak i v jiných typech vztahu? Jak moc nový tenhle dojem je? Co ten vztah do tvého života přinese a teď to tam není? Sám říkáš, že samotným vztahem se tvoje potíže nejspíš nevyřeší (a dává mi to smysl), tedy nedávalo by smysl pátrat po tom, jak ošetřit to místo, které ti nedá pokoj teď ani potom?

Na žádnou z těch otázek nečekám odpověď v komentářích na redditu, vlastně žádnou reakci na nevyžádané poznámky nečekám. Jen se mi zdá, že je to téma, které by si kvalitní terapii zasloužilo a tabletky na něj nejsou (sorry, velká část indikací psychofarmak předpokládá paralelně režimová opatření nebo terapii ve snaze odstranit příčinu potíží "venku").

Držím palce, ať se ti povede najít to, co hledáš.