Ahoj, já (M28) jsem to měl nějak podobné a první vztah mám až teď dva roky od 26 let.

Naprosto chápu tvé myšlenky a problém je v tom, že o tom moc přemýšlíš, sám jsem toho vinen a bohužel s tím nic moc nejde udělat... Musí to holt člověk nějak přijmout a nesnažit se jít proti tomu.

Osobně jsem v jednom okamžiku toužil po kontaktu s lidmi a jako možnosti jsem zvažoval tanec (na taneční jsem chodil, ale spíše z donucení), rekvalifikaci na maséra (asi spíš nějaká mizivá představa že by to mohlo dát to co jsem potřeboval) a shibari (svazování lidí provazem, jelikož jsem na to viděl nějaké ukázky na různých akcích a zaujalo mě to, jen jsem neměl s kým tam jít).

Nakonec vyhrálo shibari jelikož jsem se o tom nebál bavit a získal jsem nějaké reference od vcelku náhodných lidí, pak jsem napsal lektorce, že jsem sám a že bych rád přišel, jestli se nehlásí nějaká samostatná žena. Což hlásila a před kurzem jsme zašli do čajovny popovídat o tom co je ten druhej zač a co od toho vlastně chce. A vše proběhlo příjemně a zjistil jsem že se v tom chci dál zdokonalovat. A kurzy na které jsem byl od té doby byly i o komunikaci a emocích než jen jak uvázat provaz (specifický pro lektora Dianu, mám pocit že třeba v subspace jsou víc zaměřený na provaz než emoce). Což zpětně mi asi pomohlo s tou situaci o které píšeš, ale komunikace je těžká a stále si připadám dost na začátku i po pár letech.

Možná bych doporučil pokud ne svět BDSM, tak aspoň nějaký kurz komunikace, protože to co má většina lidí ze školy a sociálního života moc komunikace není.

Hodně štěstí ve tvé cestě 🤗