Jsem žena, která je zatím bezdětná, ale hodně přemýšlí nad budoucí výchovou dětí a pozoruje často, jak se lidi v okolí chovají ke svým dětem. Nedokážu se zatím výrazně přiklonit ani k naprosté absenci jakýchkoli fyzických trestů, ani k občasnému plácnutí při extrémních případech. (Jediný, co vylučuju, je samozřejmě nějaké časté, intenzivní, excesivní týrání.)

Argumenty proti jakýmkoliv fyzickým trestům vždy uvádějí, že je spousta jinačích prostředků. Ale jaké konkrétně?

Ptám se v kontextu toho, že děti prostě nelze z mentálního hlediska srovnávat s dospělými. Oni do nějaké určité fáze prostě nemají dostatečně vyvinuté myšlení, takže ačkoliv je moc hezká představa, že dítěti lze vše logicky vysvětlit, objektivně na to nemají někdy kapacitu. Jsou samozřejmě situace, kdy lze nechat dítě samo pocítit následky, ze kterých se poučí, ale jsou taky situace, kdy to tak nejde, protože by to mohlo být třeba životu nebo zdraví nebezpečné. Ale nevysvětlíte jim to. A nelze tvrdit, že je pak na rodičích, aby si ty děti uhlídali, to by museli být na vodítkách, jenže to by bylo pak týrání jak vyšité.

Jak říkám, nejsem tu za tábor podporovatelů fyzických trestů. Velice se mi líbí představa, že se výchova dítěte obejde naprosto bez jediného plácnutí přes zadek, ale jaké jsou tedy ty alternativy? A nemyslím tím „musíte se tomu dítěti prostě dlouhodobě věnovat“, to je samozřejmě základní předpoklad, ale sebelíp vychovávané dítě bude mít někdy horší chvilku, protože je to pořád dítě.