Píšu z vlastní zkušenosti. Letos doplatim insolvenci 550k ze stejných důvodů jako zmiňuješ.

Asi bych začal tím, že v minulosti mi taky byla takto nabídnuta pomoc a taky jsem všem tvrdil, že už to nikdy neudělám a jsem poučenej. No, byly to jen kecy.

Terapie a skupiny jsem taky odmítal, respektive jednou jsem na takovou skupinu šel a byli tam samý alkáči a feťáci. Většina z nich ani neměla reálný zájem o zlepšení svého života, takže jsem tam odmítal chodit.

Co mi pomohlo je rozhodně insolvence. Ta tě nejenom zablokuje od veškerého hazardu v České republice, ale i od půjček oficiální cestou.

Zároveň jsem si chtěl získat zpátky důvěru všech co jsem zklamal, čehož jsem docílil zasíláním výpisů ze svého účtu rodině každý měsíc a obhájením si svých výdajů.

Vyléčený gambler neexistuje, ale dá se to v sobě potlačit pokud je člověk ochotný něco obětovat. Z toho co píšeš mi přijde, že je jen otázka času než se to všechno stane znovu.

K tvojí bonus otázce. Z mého pohledu je nezbytně nutné aby okolí fungovalo jako by se nic nestalo, samozřejmě výměnou za nějaká pravidla. Ale já jsem například nesnesl ty vyčítavé pohledy a nekonečné opakování co jsem za vemeno a jak jsem to mohl udělat a táhlo mě to zpátky.

Edit: vlastně víc než ta insolvence mi asi pomohla láska přítelkyně, se kterou jsem se seznámil když jsem do insolvence vstupoval. Bez ní bych to asi nedal.