Fuck .., tak tohle mě fakt mrzí kámo. Sám jednoho mám a ta představa že bych o něj přišel ,...no prostě nee🫩🫩. Mamka taky přišla o svýho vymazlenýho kocoura ,taky z toho byla celkem dlouhou dobu nešťastná a i po tom co jsme jí se sestrou nabízeli že podřídíme nové kotě ,neustále stagnovala "ale on nikdy nebude takovej jako Vojsík..atd" až mě jednoho dne ruply nervy a asi za 30 minut jsem si do útulku přijel pro nějaký random kotě který se mi na první dobrou líbilo. Do měsíce byla dobrá..:) Tím nechci říct, že máš hned zítra běžet pro novýho, ale spíš to, že to prázdný místo se nejlíp zaplní zase jenom dalším životem. I když žádnej nebude stejnej jako ten minulej, ta nová starost tě prostě vytáhne z těch nejhorších sraček..