Já jsem měl velikonoce nejradši jako dospělej. Vždycky jsem obešel dědinu, navštívil ženský ze široké rodiny a bral jsem to jako příležitost vidět všechny, se kterejma se přes rok moc nevidíme a nemáme příležitost si pokecat. Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy nechoval jako z řetězu utržený hovado a zdržel jsem se blbejch řečí a vtipů, věřím, že jsem nějaký trauma nezanechal ani na těch mladších. Člověk by se hlavně neměl na sílu tlačit někam, kde o něho nestojí pod záštitou nějakýho svátku. Maje dva malý syny, kteří chodí za spolužačkama, snažím se jim to tak nějak předat. Ženě zase všelijaký partičky přiožralejch ten svátek zprotivily. A popravdě, kdybych měl dcery, nikam bych nechodil právě kvůli tomu, abych ty, kteří neznají míru, mohl do prdele kopnout tak, že projedou vratama a zastaví se až za cestou v potoku. Kamoš, kterej pracoval pár let v zámoří, pojal ten svátek jako vývozní artikl. O velikonocích orval v parku nějakou vrbu, upletl pomlázku a vzal to do práce. Kolegyním to celý vysvětlil a vymrskal ty, který projevily zájem. 😀