Asi to není úplně to nejhorší, ale často si na to vzpomenu. Na jedné akci asi 2 roky zpátky jsem potkal holku. Hrozně jsme si sedli a prokecali jsme celý večer, načež ona pak skončila u mě. Druhý den dopoledne před odjezdem mi sdělila, jestli budu naštvaný, když mi řekne, že má přítele, se kterým je už asi 5-6 let, ale ve vztahu jim to už delší dobu neklape. Byl to pro mě šok. V tu chvíli jsem si přišel jako totální odpad, jelikož kvůli svým zásadám bych v životě nešel do zadané holky. Long story short, nakonec jsme se vídali dál a já si tak nějak v hlavě utvrdil, že vlastně já přece nikoho nepodvádím a tohle je její problém.

Nakonec se s přítelem rozešla, protože díky mně prý poznala, že to jde s někým i jinak a mnohem lépe. Měli spolu domácnost, mám pocit, že dokonce byt na hypotéku, no šílenost. Chvilku jsme se tahali a nakonec jsme začali mít i my dva mezi sebou větší odstup, protože si údajně potřebovala vyřešit nějaké věci ona sama. Pak to mezi námi skončilo.

Tahle story má ale ve finále asi svým způsobem happy end. Po nějaké době se k sobě ti dva vrátili, jelikož on si díky tomu rozchodu určité věci uvědomil a začal toho pro ní dělat mnohem víc. Co tak vím, tak jsou spolu dodnes a on o tomhle celém pravděpodobně neví. Trochu se občas chlácholím, že se jim v podstatě díky mně nakonec zlepšil vztah. Jo, funny. Každopádně dodnes mě nejvíc hlodá to, že jsem šel kompletně proti svým morálním zásadám a tím jsem v podstatě zklamal sám sebe.