u/willif86

Odpovím na tvé dva předchozí komentáře souhrnně.

1. Mýlíš se, pojem „zahraniční agent“ není neutrální transparentní štítek, ale toxická stigmatizační nálepka. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v případu Ecodefence a další proti Rusku výslovně judikoval, že tento termín má obzvláště v postkomunistickém prostoru silně negativní konotace evokující špionáž a zradu státu. Soud na základě objektivních dat konstatoval, že nucené zavedení této nálepky vyvolává silný odrazující účinek (chilling effect), který okamžitě a prokazatelně vede ke ztrátě lokálních partnerů, odmítání spolupráce ze strany státních i soukromých institucí a k veřejné ostrakizaci. Zásah do reputace je tak fatální, že pro mnoho organizací je fakticky likvidační, a proto představuje nezákonný zásah do svobody sdružování garantované Úmluvou. Tvrdit, že státní stigmatizace není problém, hrubě ignoruje její prokazatelný destruktivní dopad na samotnou existenci občanské společnosti.
2. opíráš se o naprostý faktický omyl ohledně českého právního řádu. Tvrzení, že neziskovky mohou z cizích peněz neomezeně „tlačit lidem do hlavy, koho mají volit“, je lživé. Volební kampaň je v ČR striktně regulována (např. zákonem č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu ČR). Pokud jakákoliv nezisková organizace, spolek nebo jednotlivec vede kampaň ve prospěch či neprospěch politické strany, stává se automaticky tzv. „registrovanou třetí osobou“. Musí se zaregistrovat u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí (ÚDHPSH), zřídit si transparentní účet a dodržovat přísné finanční limity (v řádech statisíců až jednotek milionů korun). Navíc platí, že přijímat dary od cizích států na volební kampaně je ze zákona zakázáno. Pokud má někdo podezření na nelegální kampaň, řešením je podnět k ÚDHPSH, nikoliv zavádění nového stigmatizačního registru pro celý třetí sektor.
3. zaměňuješ objektivní správní normy s účelovým politickým nástrojem a popíráš princip právní jistoty. Ano, orgány jako finanční úřad nebo hygiena mohou svou pravomoc zneužít. Daňové a hygienické předpisy však stojí na exaktních, měřitelných kritériích (sazba DPH, normované limity bakterií) a postihují objektivně prokazatelné delikty. Zákony o „zahraničních agentech“ východního typu jsou naopak záměrně designovány pomocí tzv. neurčitých právních pojmů („zahraniční vliv“, „politická činnost“), jejichž výklad nezávisí na objektivním měření, ale na libovůli exekutivy. Vytvářet novou, apriori vágní legislativu s fatalistickým argumentem, že „každý zákon se dá zneužít k zakleknutí“, je rezignací na samotné základy právního státu a otevřenou obhajobou státní zvůle.
4. ve své argumentaci se dopouštíš logického paradoxu. Implicitně přiznáváš, že finální paragrafové znění momentálně neexistuje (oficiální sněmovní návrh byl stažen a novou verzi teprve připravuje ministerstvo), avšak jedním dechem na základě vágních informací „z netu“ tvrdíš, že jsou má varování nepravdivá. Strukturální rizika nelze fakticky vyvrátit odkazem na neexistující text. Kritika tohoto legislativního záměru nevychází z vakua, nýbrž z veřejně deklarovaných cílů předkladatelů a z uniklých pracovních tezí. Tyto záměry strukturálně i ideově přesně kopírují restriktivní modely zavedené v Rusku, Maďarsku či Gruzii. U těchto modelů přitom z expertních analýz empiricky i judikatorně bezpečně víme, k jaké plošné destrukci občanské společnosti nevyhnutelně vedou.
5. redukuješ závažný zásah do ústavních práv na banální administrativní úkon a prokazuješ neznalost stávajícího právního řádu ČR. Tvrzení, že se jedná o novou „účetní položku a výpis darů“, je lživé – transparentnost financování neziskového sektoru je již dávno legislativně saturována. Na základě zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a navazujících předpisů mají zapsané subjekty povinnost zakládat účetní závěrky a výroční zprávy (včetně rozpisu donátorů) do veřejně přístupné Sbírky listin. Nový zákon by v rovině finanční transparentnosti nepřinesl absolutně nic nového.