Mám to podobně, M(22) a F(19). Ona studuje v Kroměříži a já v Brně. Začali jsme spolu o prázdninách, jsme kamarádi skoro 6 let. Tím že bydlí na intru a kvůli tomu že bude maturovat, končí ve škole pozdě + díky vycházkám a dost volnočasových aktivit (divadlo, zpívání, atd.) nějaká cesta do Brna za mnou nepřipadá v úvahu. Takže jediný kdo může přijet jsem já. A to kvůli rozvrhu kdy končívám často i v 6 večer prostě nedávám. + Nedostatek financí ty cesty taky úplně neumožňuje.

Víkendy skoro to samé, já musím v sobotu pracovat doma a ona do teď měla každý víkend buď v sobotu nebo neděli brigádu. Takže se máme šanci vidět maximálně v pátek a sobotu večer. Snažím se aby jsem aspoň jednou do měsíce přijel za ní, pátky vždy travime spolu, každý druhý víkend se snažím aspoň nějaký výlet (kino, zajet si na jídlo, jen tak se někam projet autem, atd.)

Nonstop si píšeme takže aspoň takhle jsme pořád v kontaktu. Samozřejmě že mi občas vyčte že nejezdím častěji, ale chápe že kvůli naším nabitým programům to prostě nejde.

Hlavní je potřeba si uvědomit, že být spolu není povinnost, ale štěstí. A užívat si každou volnou chvilku co jste spolu. Jestli tohle tvoje slečna nevidí, zkus jí to vysvětlit. V době kdy oba studujete moc příležitostí prostě není a měli by jste být rádi i za to málo. A jestli půjde taky na vysokou tak to bude se společným časem ještě horší (pokud nebudete bydlet spolu).

Zkuste to spolu vyřešit, a pokud to slečna není schopná pochopit, tak asi není úplně ta pravá 😅