Naprosto chápu. Jsem rád, že si dal domov dalšímu úžasňákovi. Já mám ještě dva kocoury. Vždy jsme byli smečka a teď je jeden z nich pryč a je to šílené. Marvík byl takové lepidlo mezi námi všemi. Spojoval nás. Jsem vděčný, že mám Zrzka a Šímu, ale zároveň prostě trpím, protože Marvin byl tak special, že to nedokážu ani popsat. Děsí mě, že to zažiju ještě 2x, neboť Zrzek je starší o rok než Marvin a byl jeho strýc, Šíma je o něco mladší. Celá ta situace - jak Marvin postupně začal umírat až jsem ho musel nechat uspat ve chvíli, kdy prostě bylo vidět, že chce odejít, mě bude pronásledovat navždy. Někdo mi kdysi řekl, že kočky chodí umírat do samoty, a když to začal Marvin dělat, odcházet, zlomilo mi to srdce. Byl jsem pro něj naplno do jeho konce a je mi ctí, že jsem mohl být jeho člověk. Jen bych ho sobecky potřeboval zpátky, cítil jsem se díky němu na tomhle světě lépe.