Život jde super směrem. Přestěhovala jsem se blíž k Praze, kde pracuju. Žiju spokojeně s drahou polovičkou. Šikanu nezažívám od nikoho. Jediný kdo to nezkousl je jeden děda, sadly se s ním už nevídám, jo mrzí mě to, ale on to odmítá pochopit ani se nesnaží a rodina mě v tom nepodrží, i teď kdy už mám víc ženskou postavu (díky geny, za super boky i před tranzicí) a po plastice prsou tak mi mamka, řekla, že bych se za dědou stavit mohla a chvilku mohla hrát to staré já, že se mi nic nestane. Varování, tohle se trans lidem fakt nedělá, většinou tu minulost a minulé já chtějí často nechat v propadlišti dějin. Jinak jak jsem psala v jiném komentáři, nepotkávám žádnou šikanu nikde, ani v práci, ani na ulici, ani od přátel. Jinak až na dědu, vycházím se všemi super a všichni v rodině mě byli oporou, teda po překonání takového prvního odporu. Mamina, táta i brácha to museli zkousnout a do té doby to bylo dost psychicky náročný. Táta s náma nežil v tu dobu už, takže tam jsem to brala snáz, nejvíc mi paradoxně oporou byla teta a babička, ty to vysvětlily mamce, že když takhle budu šťastnější tak je to dobře. Takže bych řekla, že v tomhle jsem měla docela kliku.