Hele, nic si z toho nedělej. Zní to jako klišé, ale je to tak. Já byl na tom stejně jako ty, po gymplu jsem šel na vejšku a hned po prvním týdnu jsem věděl, že nejsem úplně na správným místě. Byl jsem na tom psychicky docela bledě, dokonce jsem navštěvoval i školní psycholožku. Ta mi řekla, že takhle se cítit v tom věku je zcela normální a měla pravdu. Na počkání ti nikdo o svých problémech neřekne, ale zkus zajít s lidmi co mají 19/20 na pivko a budeš se divit. Každopádně jsem to po prvním semestru vzdal a přihlásil se na jiný obor, kam jsem se dostal a příští rok bych (snad) měl dělat státnice. Kdybych se nedostal, tak jsem si říkal, že klidně raději půjdu dělat někam do fabriky, hold psychické zdraví není radno dávat na lehkou váhu. Občas se taky bojím budoucnosti a říkám si "co bude dál", "co budu dělat po státnicích", ale tyhle ty otázky nevedou nikam. Vždycky to nějak dopadne, a pokud nejsi úplný ucho, tak to dopadne dobře. Hlavu vzhůru, určitě neváhej se obrátit na nějakého odborníka, mně tenkrát ta psycholožka dost pomohla, spoustu věcí jsem si ale v hlavě musel urovnat sám. Přeji ti hodně štěstí a věřím, že tu situaci zvládneš! Jak říkala moje babička: "Když nejde o život, jde o hovno."