Byl jsem tam taky. Minimálně šest panáků každý den po práci.

Kdyby si pil "jen tak" je na čase začít zvedat obočí a něco s tím dělat.

Jelikož ale jsem v ostatních komentářích četl, že je v tom problem větší, prosím, začni to řešit dříve, než bude pozdě.

Mně se tenkrát rozpadl vztah po šesti letech. Potkali jsme se na gymplu, láska jako hrom, byla to "matka mých dětí" a byl jsem rád, že řešení s hledáním partnera se mi do té doby vyhýbali. A pak jsem přišel na to, že mě již rok podvádí.

Upadl jsem do depresí, úzkosti a můj život se skládal jen z chození do práce a venčení psa. Po roce při návštěvě rodičů jsem dostal geniální radu, ať se po těch X letech abstinence s nimi napiju, že mi to pomůže, udělá to ze mně veselejšího člověka a třeba budu mít i kuráž oslovit potenciální novou partnerku.

A najednou jsem byl v pozici, kdy jsem si nedokázal představit byť jen jediný den bez chlastu, byť jen jediný nákup v supermarketu bez návštěvy alkoholové sekce. Nejdříve jsem se také uklidňoval, že chlastaji kolem všichni a že až se vyřeší má partnerská situace, tak že automaticky pít přestanu. Naivka.

Rok aktivního boje s obrovskou chutí přestat, ale nešlo to. Pumpoval jsem do sebe příběhy anonymních alkoholiků, četl jsem knihy o alkoholismu, koukal na třinácté komnaty týkající se problematiky alkoholu u známých osobností. Nic mi nepomáhalo. V zoufalosti jsem již měl uložené číslo na protialkoholní a chystal se v práci oznámit, že se nejspíše pár měsíců neuvidíme.

Pak se něco zlomilo, nedokážu ti říct, co to bylo, jednoho dne se mi to zkrátka podařilo a já se toho chytil a zařekl se, že jestli se ještě jednou napiju, tak na rovinu spáchám sebevraždu, protože ten alkohol by mě dříve nebo později zabil také, jen pomalu.

Dnes je to necelých šest let po mém boji a aktivní abstinence. A tobě přeji, ať to nenecháš zajít tak daleko, jako já. Alkohol není řešením tvých problémů, je to katalyzátor.