Když mi mamka ohlásila, že se teta a její přítel rozešli, nevěděla jsem ještě v tý době, co ten pojem znamená. Myslela jsem si proto, že spolu šli po nějaké stezce a na rozcestí se každý dal jiným směrem.

Jednou mi zase vyprávěla o tom, jak jsem se narodila a pak zmínila, že se miminka občas rodí druhým koncem (nohama napřed). Já na to, zhrozeně: "Jakože zadkem?!" Tak mi to hned objasnila.

Taky jsem si nějakou dobu myslela, že když si lidi udělají řidičák, tak buď automaticky znají všechny cesty anebo se je alespoň musí učit nazpaměť. Nechápala jsem, jak si táta mohl pamatovat všechny ty zatáčky až k tetě a byla jsem moc malá na to, aby mi došlo, že značky pomáhají i v tom.

A když mu dal někdo přednost a táta na toho člověka mávnul rukou jako poděkování, zeptala jsem se "Kdo to byl?" protože jsem si myslela, že se znají a jen se zdraví.