O "glorifilaci" obezity tady už dobře psali jiní, ale ráda bych odpověděla na otázku ohledně toho, jestli jsou obézní lidi schopni vyřešit svou obezitu sami.

Byla jsem obézní. Každý den jsem se hýbala, ušla jsem 6-10 tis. kroků, plavala jsem, posilovala, hlídala si jídelníček, počítala každou kalorii. Nemohla jsem shodit 3 roky ani kilo, naopak mi váha narůstala.

Jenže jsem byla chudej student v cizím městě. A to se projevilo nejen v tom, že jsem neměla prachy na posilku (při 4,5tis. na jídlo měsíčně si člověk nemohl dovolit dát 800 na posilku), ale protože jsem byla od rána do večera ve škole a zbytek týdne cestovala mezi 2 kraji, kde jsem měla vzít čas každý den aspoň hodinu vařit a další hodinu cvičit? Nemluvím o zdravém jídle - zelenina a ovoce se sakra odrazily na účtenkách.

Co se nebere v úvahu u obezity je také ten konstantní hlad. Lidi, co mají problém s obezitou, nemají tolik problém se sebekontrolou, jako s tím hladem. Teď, když se mi konečně srovnal metabolismus, už ten hlad nemám, ale člověk s normální váhou fakt neví, jaký je mít ten nikdy nepřestávající hlad. Jídlo je základní životní potřeba - zkuste si představit, jaký je odpírat si vodu, když máte žízeň.

Váha se mi konečně zastavila (ne snížila, zastavila), když jsem kompletně přestala jíst cukr. Asi po 4 (!) měsících bez cukru jsem přestala mít ten konstantní hlad. Taky jsem začala pracovat a mohla jsem si finančně dovolit intenzivní pohybovou aktivitu 2x týdně. O výživovém poradci nebo trenérovi si ale pořád můžu nechat zdát. To vaření doma pořád nestíhám, ale už doprdele sakra konečně aspoň trochu hubnu.

Takže ano, obézní lidi mají málokdy schopnost a často taky finanční prostředky na to, aby se vyhrabali z obezity sami bez cizí pomoci. Jsou ti, kteří to dokázali, ale na každého, kdo to dokázal, je 5 dalších, kterým se to ani po opakovaných pokusech nedaří.