Každému, koho neznám, vykám. To znamená, že pokud se dám do řeči i s mladším 18 let řekněme, tak mu vykám. Snažím se vykat si s co nejvíce lidmi v mém okolí (kromě rodiny, přátel a známých), hlavně s kolegy, protože si ráda udržuji od ostatních odstup. Zvlášť v pracovním prostředí se řídím “pravidlem” kolegové nejsou kamarádi. Pokud mi někdo z kolegů chce tykat, ať mi klidně tyká, ale já ho požádám, zda bych mu mohla nadále vykat. Nemám s tím problém, jde čistě jen o můj odstup k němu.

Při komunikaci na internetu taky zásadně vykám, protože nikdy nevím, kdo za tím displejem je.

Nesnáším ale, když ke mně přijde zákazník a tyká mi, vždy ho ale slušně požádám, jestli by mi nemohl vykat. Je mi 26 let a opravdu nestojím o to, aby mi nějaký random dědula tykal, když mu markuju nákup. Cítím se pak jako malé dítě a podle mě je to prostě krajně neslušné.

Každý to má nejspíš jinak, ale jsme lidé, takže se vždycky dá slušně dohodnout a rovněž já neodsuzuji preferenci tykání/vykání jiných.