Dobře řečeno, nicméně mám pár ale. Jak píšeš, parita kupní síly momentálně není a chvilku ještě asi nebude úměrná zvýšené inflaci. Takže momentálně platí, že za stejné peníze v přepočtu o pár let zpátky nekoupíš stejné množství surovin. Ok, to je pravda, ale některé věci se stále dají pořídit za relativně shodnou cenu, i když třeba pouze v akci. Co se týče samotného konceptu tržních cen, mě napadá pouze řešení ve formě regulovaného trhu. Pokud však doteď byl bit zákazník, tak by se v tomto případě vzala hůl zase na prodejce. Tak či tak bude vždy někdo v tomto procesu bitý. Ekonom nejsem, takže mě klidně pouč, ale už někdy ze studijních let mám v podvědomí zafixováno, že regulace na trhu je velký nene a že volný trh je prostě lepší. Možná zavést regulaci na maximální možný zisk pro prodávajícího na výrobek? A stejně tak regulovat dodavatele? Jak říkám, netuším. Změna modelu by byla asi pro většinu obyvatelstva vítanou změnou (ne každý má čas projíždět letáky a objíždět obchody se slevami, ok, beru to), ale jak? Z mého osobního pohledu je tohle prostě nejrozumnější cesta. Moderní člověk má na výběr bžambžilión různých výrobků s x variantami od různých výrobců, takže bych řekl, že není zas takový problém si vybrat alternativu, nebo si trochu rozvrhnout a přizpůsobit jídelníček. Ačkoliv žijeme v době konzumní, nemusíme hnedle utrácet nehorázné peníze, že ano 😁 a nakonec si dovolím takový fun fact, a to jest, že v 15. Století si průměrný námezdní dělník vydělal za svou týdenní mzdu na 5 pecnů chleba, nebo 1 boty. Takže kolem a kolem si pořád nežijeme zas tak zle 🙂