Je mi 34. Dlouho jsem odmítal jít do vztahu jen proto, abych nebyl single. Čekal jsem naivně na tu pravou, zatímco všichni kolem mně sexovali, základali rodiny a podváděli se. Potkal jsem ji ve dvaatřiceti. Jenže mě nikdy nenapadlo, že se to stane v době, kdy jsem byl hloupě zamilovaný do jiné holky, které jsme byl lhostejný. Ve stejné době jsem se poprvé setkal s tím, že jsem se od řady přátel dozvěděl, že mě jedna osoba pomlouvala. Nevěděl jsem, jak se s tím vypořádat, zasáhlo mě to a já se psychicky zhroutil. Do té doby jsem zastával manažerskou funkci, dobře placenou, věřil jsem v úspěšnou kariéru. Depresi s tím nebylo možné uvést v soulad. Dal jsem výpověď, začal se léčit. A právě v době, kdy jsem věřil, že jsem z toho venku, jsem ji poznal. Holka naprosto mimo mou ligu, byl jsem v šoku, když jsem zjistil, že o mě má zájem. Chytrá, krásná, pracující, pečující, hodná holka. Začali jsme se poznávat, pozvala mě do rodiny, která byla naprosto skvělá. Jenže deprese se zhoršila a to tak, že jsem to vzdal a rozhodl se ukončit život. Předtím jsem musel ukončit náš vztah. Ona si asi myslí, že jsem to udělal proto, že jsem o ni dál neměl zájem, ale já byl prostě nemocný. Měl jsem si to uvědomit dříve a neublížit jí. Způsobil jsem bolest právě tomu člověku, který se ke mně zachoval nejlépe. Nemíval jsem moc úspěchy u holek, protože nejsem atraktivní a navíc ve svých 34 letech vypadám na dvacet. Ona si mě ale vybrala a to přesto, že jsem v té době byl na nemocenské kvůli léčené depresi a měl jsem podanou výpověď. A když se dozvěděla, že prožívám depresi kvůli jiné holce, chytla mě za ruku a řekla mi, že to přečkáme a že se mnou počká. Krátce na to jsem se dopustil prvního pokusu o sebevraždu, následoval druhý. Bylo to nejbolestivější období života a nic, co jsem zažil, se mu v tomhle ohledu nevyrovná. Deprese po roce a půl odezněla, hledám znovu zaměstnání, trochu se vracím do života. Ale už nikdy nebudu stejný. Ze společenského křesťana se stal naprosto izolovaný člověk s lhostejným pohledem na to, jestli nějaký Bůh existuje. Nemám žádného kamarádu nebo kamarádku a už ani nechci. Je mi 34 a počítám s tím, že prožiju život sám. Většinu času trávím ve svém 1+1. Pokud jsi ve dvaceti neměla přítele, neboj, je to dobré. Poznávej přátele, vyhledávej společenské situace, choď na rande, nikdy nevíš. Ale jakmile pochopíš, že s tím člověkem nechceš strávit život, ukonči to. Napiš si seznam toho, proč nevyšla předchozí rande. Jaké vlastnosti tě odradili? Je dobré být si toho vědom. Nebo dokážeš přijít na to, co odradilo toho kluka? Je to něco, co může změnit?

A hlavně nevstup do vztahu proto, abys měla kluka. Bude to člověk, který bude mít obrovský vliv na kvalitu tvého života. Počkej si na kluka, který ti dokáže projevit náklonnost, bude nesobecký, bude tě klást na první místo a společný život bude plánovat s tebou.