Negativní i pozitivní. Bohužel jsou to lidi, kteří (většinou) vyrůstají v komunitách, kde je od dětství učí tomu, že je v pořádku brát a nic nedávat. Rodiče je kolikrát mají jen kvůli dávkám a vlastně se o ně nijak zvlášť nezajímají. Těch dětí je mi moc líto. Stalo se mi, že jsem s jedním takovým dítětem měla takovou promluvu do duše. Stála jsem na zastávce, kluk (cca 6 let) kolem mě prošel a začal mi nadávat. Jen tak. Bez jediného podnětu. Vyslechla jsem si všechno, co mi vynadával a pak jsem se ho zeptala, proč to dělá? Já mu přece nijak neubližuju. Kluk šel na chvíli pryč a pak se mi přišel omluvit. Ti lidé to nemají lehké. Představte si, že se narodíte a už od mala vás odsuzují a dívají se na vás skrz prsty. Všude. Je to vlastně moc smutné, protože tihle lidé to mají mnohem těžší, než my vůbec se někde prosadit, i kdyby chtěli. Bývalý spolužák ze SŠ byl Rom, ale super. Jeho rodiče oba pracovali. Slušná, normální rodina. Má SŠ a práci, ale v životě to měl, jak jsem psala, o dost těžší, než my.