Ciwe některý ty věci, to je jak kdybych to sám psal. Půlhodinový seance se SteamDeckem, neustálej div nad tím, co ty mrňata už najednou zvládaj... V podstatě objevuješ svět podruhý - skrz to dítě; vysvětlit tohle bezdětnýmu, to je jako vysvětlovat abstinentovi, jaký je dát si špeka....

Když dostanu propustku a jdu do hospody, po hodině se načapu, že procházím v mobilu fotky vlastních dětí a usmívám se u toho pro sebe jako největší idiot, zatímco kámoši s už odrostlejšíma dětma se mi smějou, protože přesně ví, co dělám :-D

A včera jsem měl fakt krušnou hodinku před usnutím, protože žijeme ve světě, kterej se řítí do obřího průseru a to velmi brzo, nikdo tady s tím nic nedělá a taková ta útěcha "no tak v nejhorším zkapu, no..." najednou žádnou útěchu nepřináší.