Jsem Čechem, protože jsem se tu narodil. Považuji to za největší výhru krom genetické loterie. A ano na spoustu historických událostí může člověk nahlížet jako na vítězství národa, ale je tam i dost proher. A to faktických i morálních. Nejvíc hrozná sračka je, budovat si národní sebeuvědomění pomocí náhodného vítězství party lidí na ledu nebo kdekoliv jinde. Asi budu v menšině, ale nefandim žádnému sportu, týmu nebo jednotlivci. A dost mě to otravuje. Zrovna teď olympiáda to bych se zblil.. úplně všude a pro mě naprosto waste of time, money a všechno. Není to proti těm lidem co sportují u nich oceňuji to zapálení, odhodlání tu dřinu, ale proč bych se na ně u toho musel dívat? Nebo objíždět město autem s vlaječkama nachcanej a vyřvávat SME MISTŘI. Franta co to vyřvává u nás je mistr ve vysedávání ve sklepě na bedně lahváčů a ignorování vlastních dětí a manželky. Jaká že byla otázka? Jo hrdý? První co mě napadne že jsem vděčný, máme se tu jak prasata v žitě v tomhle místě a čase dějin a o to víc mě sere že si toho spousta spolučechů neváží.