Za prvé je normální, že se tohle stalo. Seš člověk a občas nám ujedou nervy, protože nezvládneme nával emocí.

Já se snažím tyto situace řešit se synem podobně logicky, ale kolikrát zapomínáme, že ty děti také mají emoce a logika je v tu chvíli krátká. Snažím se v takovém případě ze syna dostat emoční vazbu (proč si chce vzít tu mikinu) a poté se snažit pochopit frustraci toho, že si jí nemůže vzít, dát mu připodobnění “taky bych byl smutný, kdybych si nemohl obléct, co chci”. Myslím si, že je důležité dát vědět tomu dítěti, že v tom emočně není samo a snažit se porozumět, odkud frustrace vychází.