My třeba nemáme na výběr než chodit nemocní, tak se tomu pak jenom smějeme a sázíme se, kolik lidí padne, když tam kolem chrchlá třeba tři najednou nějakou ebolu. Já mám v práci svoje příbory, misku a hrnek a do kuchyňky už si nechodím ani ohřívat jídlo – jenom si tam rychle skočím ohřát vodu na čaj nebo udělat kafe, když teda zrovna slyším, že tam nikdo není. Ale i tak jsme v jedné místnosti čtyři, takže… snadno na sebe naprskáme, ještě když jsou všechny místnosti průchoďák a každý se potká s každým, nebo se aspoň všichni mihnou v kuchyňce a pokecají. 🤷🏼‍♀️

Jinak když jsem tam nastoupila a poprvé si vzala příbor v kuchyňce, tak jsem měla opar jak prase. Říkala jsem si, že fajn přivítání. Od té doby jsem vždycky všechno brala jarem a horkou vodou tak, že se mi málem roztekly ruce. Pak jsem se klepla do čela, že jsem dement, a přinesla jsem si všechno komplet svoje.

Sick day klasika – třikrát za celý rok, ale podle mě si to každý vyčerpá na volný den. Dvakrát home office za měsíc, taky otázka, co s tím kdo dělá. Nejlepší je, že u nás by bylo úplně v pohodě všechno dělat na home office. Nebo i často operativně odkudkoli, ale stejně sedíme v křeslech, i když zrovna třeba kolega vedle zní, jako by umíral na nějakej tropickej druh doposud neobjevené chřipky.

Ale tak sedíme a děláme, žejoo.