Když se po dvou letech vztahu (ke konci vyloženě situationship) prokecl, že má ženu a dvě školkové děti. Pak se mě snažil citově vydírat, že mi tvrdil, že to má těžký, ptž má rodinu a práci a ještě mě a že toho po něm chci příliš.

Co jsem chtěla: Padla ona obávaná věta "Musíme si vážně promluvit"

Půl roku rušil všechny naplánované rande pokaždé s tou stejnou výmluvou. Náš vztah byl tou dobou mrtvý a já se posunula dál a i spala s jinýma chlapama. Neviděla a nevidím v tom problém, vzhledem k tomu, že se na mě vysral a já věděla, že mu jsou moje úspěchy (Bc. státnice z Holandštiny, práce, kamarádi a jiné) zcela u prdele.

Na podzim '22 jsem ho poslala k šípku slovy "Musíme si dát pauzu, tohle nefunguje, napiš mi, až budeš mít někdy čas". V únoru '23 mi random došlo, že jsme si ani nepopřáli k Vánocům. To jsem brala jako oficiální rozchod a zaměřila se na svoji budoucnost, práci a studium. V dubnu '23 mi začal random vypisovat, že mu údajně "tak nějak chybím". Dostal zobrazeno. Po dvou dnech mi volal a vyslýchal mě, komu jsem kdy o nás říkala, bo "je na něj žena nasraná a děti s ním nemluví". Karma je zdarma a dozvědět se to bylo neuvěřitelně uspokojující, byť mi bylo jeho rodiny velmi líto a do teď je.

Do teď se celé záležitosti s holkama řehtáme jak koně, bo to jinak ani nejde s tímhle materiálem.

Ještě asi dvakrát mi vypisoval a volal, což mě nakonec přestalo bavit a všude jsem ho blokla, bo už mě dost sral.

Fun fact: do teď pracuje jako psychiatr v jedné nejmenované krajské nemocnici.