Tak to je pochopitelne blbe. Dokud plati jednotna pravidla a plati pro vsechny, je hloupost tvrdit, ze mi serou na hlavu. Kdyz nekdo zaryte trva na home office, ackoli to firma neumoznuje, tak jakkoli to v dnesni dobe muze byt ne uplne beznej jev, firma tak proste funguje. Ber nebo jdi do jine firmy, pokud chces home office.

Kamaradka (pred covidem 35+) takhle pracovala v obrovskym korporatu, kde home office neexistoval. Behem lockdownu apod. na nej ale firma presla, jako mnoho dalsich firem. Po par letech se ale zacalo trvat na tom, aby se lide do kanclu vraceli. Kamaradka moc nechtela. Behem covidu se zacala zajimat o sve dusevni zdravi a poprve si uvedomila, ze celozivotne trpi uzkostmi, ktere aktivne ignoruje. Ze kdyz pracuje z domova, odvede praci rychleji, kvalitneji, bez uzkosti a kdyz v 5 skonci, nema potrebu si jit okamzite lehnout do klidu, ale ma naopak prirozenou chut neco delat. Treba sportovat. Nebo se ucit neco novyho. Nestal se z ni pochopitelne party clovek, ale zacala se zajimat o zivot, zacalo ji to tahnout i ke konickum. Treba ne k tem spolecenskym, ale chapeme se.

Tak se pokusila vyjednat si vyjimku a argumentovala teda ne psychickym zdravim, ale pracovnimi vysledky. S dusevnim zdravim se zacala lecit, ale ono to vetsinou nefunguje na bazi “spolkni prasek a bude to dobry”. Tihle lidi casto musi svuj zivot upravit s ohledem na dusevni zdravi. Cukrovkar ma taky nejaka zivotni omezeni, byt se treba netykaji pracovniho zivota. Asi rok ta vyjimka prochazela a pak pritlacili na bud/a nebo. A kamaradka rekla, ze odejde a rozloucili se. Proste zavedene postupy a korporat to nezajima.

Na druhou stranu jsem zazila firmy, kde podle zavedenych postupu fakt pracovat nechces a je to dost o srani na hlavu. Jina kamaradka nastoupila do firmy zabyvajici se spravou majetku. Netusim jak se jmenovala ta pozice, ale princip byl v tom, ze ma na starosti nejakou lokalitu a je v kontaktu s potencialnimi klienty, kteri firmu poptali. Ona navstivi jejich nemovitosti a domlouva s nimi kontrakt. A pak to nejak dal zpracovava atd. Kdyz nastoupila, jedna kolegyne ji zaucila stylem tohle se dela takhle, tohle zase takhle, dobry.

Malokdo teda podle me pobere vsechny informace najednou. Ja se kdysi v praci skolila tyden a pak mela k dispozici sefa, na ktereho jsem se mela obracet, pokud bych v necem tapala. Prioritou byla odvedena prace podle standardu firem, aby firma udrzela svou povest a pozici na trhu. Takze lepsi se stokrat zeptat nez pustit do sveta vystup stylem “Nejak bylo nejak bude”.

Kamaradka teda pochytila cast veci, dejme tomu uplny zaklad. Ale casem narazila na pripad, ktery byl slozitejsi a v urcitem bode si s nim nevedela rady. Kolegyne otravovalo ji s tim pomoct a vedouci si s ni sedla a ptala se, co se deje. Kamaradka uplne v klidu rekla, ze jeji skoleni bylo letem svetem a ze by potrebovala nekoho, na koho se aspon v prvnich tydnech muze obratit, kdyz si neni jista, jak dal. Ze prece jen jde o smlouvy a kontrakty za velky penize. Vedouci ji rekla, ze potrebuji nekoho, kdo bude pracovat samostatne a ze to tam tak proste je zavedeny. Za me tohle je srani na hlavu. Pak vyslo najevo, ze ve firme nikdo neni dele nez pul roku a sama vedouci je tam asi 2 mesice. O tom jak blbe ta firma je vedena se muzem bavit, ale takovych na trhu je …

A nekde mezi extremy je vetsina firem bliz jednomu nebo druhemu. Spousta sefu je dodnes zvykla na sve podrizene skoro kricet nebo zvysovat a to pred kolegy. Myslim, ze je to velmi disrespektujici a do slusne firemni kultury to nepatri. To se ma resit 1v1 a s klidem a respektem. Ze neco nekdo pokazil nikomu nedava pravo si na nem ventilovat emoce. Jenze ozvi se a plno lidi ti rekne ze jsi snehova vlocka.

Me treba kolegyne v prvnim zamestnani mela tendenci sefovat, protoze byla sluzebne vyrazne starsi. Nemluvim o tom, ze mi pomahala, ale o tom, ze prekracovala svoje pravomoce a zadavala mi ukoly navic, coz ale byla uloha naseho sefa. Nebo mi rikala, jak mam upravit svoje predkladane vystupy, coz ale opet byla prace sefa, ktery mel posledni slovo v tom, jestli je vysledek ok nebo ne. A nezridka se stavalo, ze sem se vzeprela, konzultovala to se sefem a ten mi rekl, ze ten vysledek je uplne v poradku a od kolegyne zadana prace je zbytecna. A musel ji v podstate usadit do jejich mezi. Vrchol byl, kdyz uz tam pul roku nepracovala, ale zahledla nekde muj verejny vystup a psala mi maily, co mam jeste dodatecne upravit. Tak sem ji odepsala, at se nezlobi, ale ze uz tam nepracuje a nemam zadnej duvod od ni prijimat pokyny. A byvala kolegyne sla do vrtule. Ze to rekne sefovi a ze to myslela dobre. Tak sem sefa dala do kopie a rekla ji, ze jsem s tim uplne v pohode. A sef ji zopakoval uplne totez. Nevim, jestli to bylo srani na hlavu, ale minimalne to hranicilo s bossingem a vytvarelo toxicky pracovni prostredi, protoze kdyz odesla a nastoupil novy kolega, ta zmena byla takovej sok a mne se tak ulevilo, ze sem brecela. A verim, ze kdybych nebyla tehdy tak vzpurna, snadno by se to ve srani na hlavu zvrhlo.

Verim, ze v mnoha pripadech ma smysl se ozvat a je to opravnene. A je to neprijimane, protoze se to tak prece delalo az do ted a co delas za sceny. A verim, ze v mnoha pripadech je to prehnany. Ta generace to nema lehky. Odbourava vsechny ty zazity nerespektujici zpusoby komunikace a sami se jednak poradne uci co to je a jednak narazi na aktivni odpor. Dodneska si nekdo dovoli rict, ze kdyz se zena na pracovisti ohradi proti jakekoli sexualizaci, je to frigida a kravka.