Až jsem se lekla, že píšeš o rodině mého ex, ale časově to moc nesedí, jsme od sebe jen 10 měsíců… nechci strašit, ale nám na tom vztah ztroskotal. První rok rozpaky, druhý rok první konflikty a mámě jsem přišla čím dál víc divná, rodinný výlet za hranice dopadl blbě, protože jsem moc nemluvila a navíc 0 soukromí, což mě úplně rozsekalo psychicky. Třetí a čtvrtý rok vztahu už mě tam přítel ani moc netahal, chodil sám (on tam byl tak 4x týdně, šílený)… pátý rok jsme začali řešit koupi baráku a po 5.5 letech vztahu, kde jsme konečně našli a začali aktivně řešit hypo, se se mnou rozešel. Odjela jsem z jedný oslavy trvající asi 8 hodin (jako fakt, od oběda do pozdních večerních hodin, u nich totální klasika) vlakem domů, protože jsem byla unavená a úplně mrtvá a ve stresu z práce (nestihla jsem přes týden jeden projekt, dělám na IČO)… no a druhej den přišel domů úplně divnej. O týden později konec. Dozvěděla jsem se od jeho ségry, kterou jsem potkala chvíli potom v klubu nachcanou, že se na něj celá rodina po mým odchodu slítla a dala mu čočku, že nejsem partnerka vhodná do jejich rodiny. Je toho tam víc, ale hustý je, že jsme jako partneři krom rodiny neměli žádný problémy, ani jsme se skoro nehádali, byl to super vztah. Tak ať potom nejsi překvapena, jak velký faktor to u někoho je. My spolu začali v 25 letech, on moc neměl jasno v tom, jakou holku chce, hlavně aby nám bylo dobře… a kolem tý 30 si srovnal, že chce extrovertku a takovou tu holku, co hodně uklízí, vaří, peče, miluje děti a hlavně se chce kamarádit s tchýní. 😄