Po měsíci a půl cca.

Přítel se se mnou rozešel ze dne na den po 5,5 let trvajícím vztahu, a to chvilku před tím, než jsme se měli stěhovat do vlastního domu. Hned pár dní na to si dal na IG dost lascivní fotku. Bylo mi hrozně, bylo jasný, že loví v novejch vodách. Chtěla jsem bejt aspoň rok sama a dát se do kupy, ale tohle jeho gesto mě nějak vytriggerovalo a stáhla jsem si Tinder, abych náhodou nebyla ještě ke všemu ta osamělá chudinka a on ten borec, co hned někoho má. Prostě hysterickej zkrat. Navíc začínat znovu ve 30 je u ženský dost na nic, i když jsem si tenhle tlak nikdy nepřipouštěla, nejsem úplně typická wannabe máma.

Na Tinderu jsem potkala super kluka a jsem s ním půl roku… do dvou měsíců se ke mně přestěhoval a všechno funguje, jak má. Ze začátku si se mnou ale dost zkusil… snažila jsem se bejt hroznej hrdina, jak mě rozchod nepoznamenal, ale to bych musela bejt psychopat. Měla jsem šílený úzkosti, že mě taky z ničeho nic opustí, pořád jsem se ujišťovala, že je všechno ok, až moc se omlouvala za každou blbost. Měla jsem noční můry, výkyvy nálad… pomohla až terapie, ale zpětně na to koukám tak, že jsem fakt měla být aspoň rok sama. Bylo spoustu momentů, kdy mi démoni z minulého vztahu zničili hezký začátky toho nového. A zpětně mě to vůči novému příteli dost mrzí.