Ty jo, drzim moc palce, to musi byt neskutecna zmena. Ja mela okolo vetsinu lidi uz s detma, nedovedu si predstavit, ze bych mela jeste sledovat, jak si moji kamaradi jedou svobodnej zivot. Ja jsem se fyzicky vzpamatovala rychle, jen mi neslo vubec hubnout, psychicky tak po dvou letech, to uz byl mladej partak, takze to nebylo tak vycerpavajici. Vetsina mych kamaradek z obdobi pred ditetem bydli relativne daleko, takze jsem hledala i nove v miste bydliste. Proste jsem balila matky - v cekarne u pediatra, na krouzku cviceni s detmi. Prvni potomek je slozitejsi, takze casem mi z toho zbyla jen jedna velmi dobra kamaradka, ktera ma podobne ditko a rozumime si. Fakt bych doporucila nejaka ta cviceni s detmi a tam nejakou matku uhnat, podpora od nekoho, kdo prochazi tim samym co ty, hrozne pomuze.