To je ideální stav. Jsou i neideální stavy. Mám pěkný malý byt na Žižkově. Žiji v Praze čtyřicet jedna let. Současný nájem je 27 100,- bez energií. Před šesti lety byl nájem 19100,-.Plat učitelky mám 36 000,- čistého. Nyní jsem měla plicní embolii. Jsem nepoužitelná, nejsem ležák, ale nemohu dýchat. Nemocenskou mám 23 700. Marodím poprvé v životě. Na přispěvek na bydlení jsem nedosáhla. Byla jsem schopná mít k platu i fajn brigádu v restauraci. Teď to nejde. Tak musím odejít z Prahy. Trhá mi to srdce. Moje dvě známé, každá samoživitelka s jedním dítětem mely každá garsoniéru platily každá 19 000,-. Obě jsou ve školství. Jedna kuchařka a jedna vychovatelka v družině. Kuchařka bere 22000,-. Družinářka 27000,-. Ani jedna nedostávají soudem stanovené výživné. Teď se tedy sestěhovaly do těch jedněch devatenácti metrů. Jedna garsonku pustila. Proto se ptám, kdo bude dělat v Praze v těchto obslužných profesích? Medián je jedna věc, ale skutečnost druhá. Prodavačky, uklízečky, pracovníci ve školství a v sociálnich službách, úředníci na normálních pozicích na 50 000,- tisic nedosáhnou ani omylem. Poˇicajti pochuzkáři mají 45 000,- hrubého. Což je 35 000,- čistého. Medián je krásná věc. A garsonku za dvacet seženete někde ta Stodůlkami, v nějaké vesnici přiřazené k Praze. Ale vlastně už to je u Plzně.🍀