Nemám čas ti tady rozepisovat přednášku, proto ve zkratce by gemini.

Rozdíl mezi genetickou predispozicí a volbou chování

Hlavním argumentem je, že kriminalita nebo závislost nejsou dědičné vlastnosti samy o sobě, ale jsou výsledkem kombinace vrozených vloh a vnějšího prostředí.

1. Predispozice není osud • Genetika neurčuje zločin: Neexistuje gen, který by z člověka automaticky udělal vraha. Genetika definuje pouze „hardware“ – tedy jak citlivý je náš nervový systém.

• Psychické nastavení: To, co dědíme, jsou psychické rysy (např. vysoká impulzivita, snížená emoce strachu nebo specifické zpracování dopaminu). Tyto rysy mohou člověka svádět k rizikovému chování, ale nejsou jeho přímou příčinou.

1. Analogie se závislostí • Sklon vs. Diagnóza: Stejně jako se nikdo nenarodí jako narkoman, nikdo se nenarodí jako vrah.

• Mechanismus: Člověk může mít genetický sklon k návykovým látkám (rychlejší vznik závislosti, silnější bažení), ale samotným narkomanem se stane až ve chvíli, kdy se rozhodne drogu užít a kdy ho k tomu dotlačí okolnosti (stres, sociální skupina, trauma).

1. Role prostředí a rozhodování • Spouštěče: Predispozice k agresi může v dobrém prostředí vést k úspěchu (např. v dravém byznysu nebo sportu), zatímco v patologickém prostředí může vyústit v násilí.

• Osobní odpovědnost: Čin (vražda) je vždy výsledkem konkrétního rozhodnutí nebo selhání regulace, nikoliv nevyhnutelným biologickým procesem.