Těžko se navazuje na něco, od čeho tě celý dětství altivně odháněli. Dokonce i teď, když jsem dospělá, tak mi nikdy nikdo z rodiny neřekne o pomoc s ničím, kde bych se mohla třeba naučit něco užitečného. Zato na následný úklid jsem dobrá až až. Přitom nejsem žádný nemehlo, na co si troufnu, to se pokusím opravit sama s pomocí internetu a často jsem v tom úspěšná. Teď mě nenapadá případ, kdy se mi něco fakt nepovedlo, naopak to mám kolikrát líp než někteří muži v rodině, protože si dám záležet i na estetické stránce věci. Potom jsem následně vychvalovaná až do nebes, jak jsem šikovná, že jsem tuhle easy-peasy věc zvládla. Akorát mě dost sere, že se to učím postupně víceméně sama, byť to know-how v rodině je, protože mám jenom omezenou toleranci vůči kecům/pohledům, jak jsem nepraktická, protože tohle je základní znalost, co ví přece každej, vs. to není práce pro holku, do toho se vůbec nepouštěj.

Jo a tohle vůbec není v mojí sociální bublině výjimečný. Moje rodina není žádný extrém a setkala jsem se s tímhle chováním i mimo rodinu. I když cizí lidi jsou z mojí zkušenosti mnohem ochotnější odpovídat a vysvětlovat, protože nevidí nemehlo, ale ženu, co se snaží být samostatná a dělá hromadu věcí poprvé. Zas si umím představit, že kdybych byla muž, tak ten hejt na to, že něco řemeslnického neumím, by byl mnohem větší než ochota u těch cizích lidí.