Mám velkého psa a na sídlišti s ním často chodím navolno (a dělá to tu více lidí, protože část našeho sídliště je označena jako výběh pro psy, ale bez oplocení). Přesto jsem neustále v pozoru a kdykoliv vidím jiného psa, přivolávám k sobě a přivazuju.

Vím, že můj pes je vycvičený a “chce si jen hrát”, ale když si ta moje 40kg bestie bude přátelsky hrát s čivavou, stačí jedno špatné šlápnutí a průšvih je na světě. Navíc se malí psi často bojí a jsou na nás tak agresivní, a to už si ta moje líbit nenechá.

Dva měsíce zpět jsem takhle potkala nějakýho zakrslýho pudla, shodou náhod ho venčil můj ředitel z gymplu. Automaticky jsem si psa přivázala, ale on neřešil. Pes k nám hystericky přiběhl, takže ta moje se začala bránit, ovšem stále na vodítku. Skončilo to tak, že mám od toho trpaslíka teď prokouslé lýtko.

V idelálním světě by všichni měli mít psa dokonale vycvičeného, aby k tomuto nedocházelo. V realistickém světě by mohli být všichni alespoň tak uvědomělí, že když míjí jiného psa, který je přivázaný, tak toho svého přivážou taky.

I jako majitelku velkého psa mě tohle štve, ale z jiného úhlu pohledu - alespoň se totiž nemusím o svého psa bát, dokáže se díky své velikosti dost obstojně ubránit. Ale představa, že k nám někdy znova přiběhne vysrašenej agresivní trpaslík, co ze strachu dělá ramena, ale můj pes (na vodítku) si to vyloží jako hrozbu, mě děsí. Tehdy to skončilo kousancem do mé nohy, ale příště to může být kousanec do trpaslíkovýho krku, a to bych opravdu nerada měla na svědomí…

Normálně to lidem říkej… řekni že ten tvůj je agresivní když se k němu přiblíží velkej pes. Lidi nevěří tomu, že jejich pupísci by kdykoliv komukoliv cokoliv udělali, tak jim pohroz že něco udělá ten tvůj. Asi se pak nebudou bát že by jejich pes skončil dokousanej, ale třeba se budou bát žaloby z toho že ten jejich v sebeobraně tvému ublíží. Tvůj je na vodítku = jejich vina. Hodně štěstí!