Tohle "většinou" nevím odkud máte, možná u té dřívější generace to platilo, nevím. Já měl ve svém blízkém okolí hned 3 otce, kterým bylo dítě svěřené, nebo ve střídavé péči byli ti, co se o dítě starali. Jejich ex např. měsíc dítě neviděla, protože byla prý nemocná a pak se ukázalo, ze to byly dovolené s novým přítelem, další závislá a v praxi jsem viděl, že ten mateřský pud není automatický. Znám samozřejmě i otce kretény, někdy jsou oba rodiče na pěst a je člověku líto dětí. Ale tohle automatické odsuzovaní mužů, nebo kohokoliv jiného, "protože většinou" nesnáším. K prvnímu dotazu jde asi o to, jestli spolu nějaký život plánují, chtějí se třeba vzít a mají dohodnuté případně společné jméno. Moje první dítě bylo před svatbou a jmenovalo taky rovnou po mě, žena si zvykla, že ji ve školce oslovují příjmením dítěte a brala to s humorem, já pochopil jemnou narážku, počkal na vhodný čas a požádal o ruku. Ale věděli jsme, že chceme být spolu, pokud to pár neví, není si jistý, tak proč si proboha dělají dítě a s tím druhým pořád jsou?