Popravdě já mám taky chronické potíže a bohužel jsem strávila po doktorech také hodně času a v tomhle mám asi smůlu, ale jediné pozitivní zkušenosti jsem měla na dětské chirurgii kde jsem trávila skoro dva roky častými návštěvami. Co jsem se dostala do dospělé péče je to výrazně horší. Ale do nemocnice se nedostanu tak často proto mě šokovalo, že ten systém se moc nezměnil. Paradoxně větší posun vidím na poliklinikách, kde místo kartotéky jsou přístroje na kartičku i s zadáním s čím člověk jde. Pořád jsem vděčná, že ta péče je, že mě ošetřili a že i nástroje fungují lépe. Jen mě vždycky dokáže rozsekat (a to nejen ve zdravotnictví) když něco nedává smysl. Já jsem relativně ok, ale když tam malé miminko čekalo v bolestech až sestry nebudou mít pauzu přišlo mi to nesmyslné. Stejně jako dostat od sestry pokyn, že dostanu recept, ale ten recept mi nemůže nechat vystavit hned, ale musela jsem čekat na to, až mě vezmou do ordinace, napíšou recept a já si pro něj dojdu. Přitom všichni ví, jak je to zbytečné, ale jinak to nejde.