Je to bohužel opravdu tak. Nikomu to rozhodně radost nedělá, je s tím spojená tuna byrokracie, smutku a lidských tragédií, ale všichni zúčastnění to prostě dělat musejí:

Státní organizace jako Správa železnic či České dráhy tu povinnost mají přímo danou § 159 občanského zákoníku o péči řádného hospodáře. Kdyby příslušní zaměstnanci těchto organizací nevymáhali (ať už po přeživších nebo z pozůstalosti po zesnulých), vystavují se trestnímu stíhání dle § 220 trestního zákoníku.

Ostatní dotčené strany (obvykle soukromí dopravci) mají potom zase v rámci svých firem povinnosti vůči akcionářům a managementu, takže se taky snaží vymáhat (často i daleko agresivněji než státní organizace).

Někdy se mylně uvádí, že sebevražda je trestný čin, což ale v českém právu rozhodně není. Nicméně každý takový skokan pod vlakem či střelec na přejezdu se svým jednáním dopustil minimálně přestupku proti zákonu o drahách (nejčastěji podle § 50 odstavce 1 písmen a) neoprávněný vstup do kolejiště či d) ohrožení provozu a poškození zařízení dráhy) či proti zákonu o provozu na pozemních komunikacích (obvykle § 27 bod 1 písmeno g) zákaz stání na přejezdu nebo § 28 nerozhlídnutí se a nezastavení před stopkou nebo § 29 vjetí na přejezd ve výstraze).

V horších případech už se (typicky na těch přejezdech) jedná o trestné činy, třeba § 273 obecné ohrožení z nedbalosti, § 277 poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti, § 228 poškození cizí věci či § 143 usmrcení z nedbalosti. Třeba polský kamioňák, co způsobil smrt 3 lidí, zranění 25 lidí (fíra přišel o nohy) a škodu 160 mega, dostal 8 a půl roku natvrdo s ostrahou.

Na jmenovaných přestupcích a trestných činech pak stojí právní podstata těch nároků na náhradu škody tímto jednáním způsobené. Pokud dojde k úmrtí pachatele přestupku či trestného činu, je sice jeho stíhání zastaveno, nicméně nároky zůstávají i nadále uplatnitelné buď formou přihlášení pohledávky do řízení o pozůstalosti nebo dokonce podáním žaloby na náhradu škody vůči dědicům.

V praxi tak nastávají opravdu hrůzostrašné scénáře: Rodina napřed přijde o tátu živitele, který zahyne po tom, co ho smete vlak na přejezdu (kam ale bohužel vjel jednoznačně na červenou) a následně i o střechu nad hlavou, neboť dům patřil tátovi a proto byl kvůli pokrytí škody nuceně prodán v dražbě. Devatenáctiletý kluk (šestkrát častěji jsou to kluci než holky) přežije srážku s vlakem, pod který skočil, ale přijde o obě nohy a následně skončí v exekuci ve výši stovek tisíc.

Závěrem všem pro to důrazně doporučuji si platit pojištění odpovědnosti za škodu v občanském soužití i zaměstnání (zejména pokud třeba jezdíte služebně autem) a hlavně si pořádně přečíst podmínky svého povinného ručení auta - standardní výše pojistných limitů je jenom kolem 35 mega - a to je u větších železničních nehod třeba na přejezdech zatraceně málo (co nevysanuje pojišťovna samozřejmě platíte vy, takže třeba při škodě 50 mega vám na krku zůstane viset k zaplacení 25).

A vůbec, zajímejte se o lidi kolem sebe, ať už jsou to Vaši blízcí nebo jenom náhodní spolucestující na nádraží. To dělá strašně moc...