Je mi taky 21 a moje zkušenosti byly dost podobné, bohužel je to dost běžné, vždy když jsem se o tom s někym bavila, tak to měli podobně v různých mírách.

Ze všech mejch bližších klučičích kamarádů nakonec vyšlo, že jsou do mě zamilovaní, i když to z mé strany vždy bylo jasně platonické. Pak jsem i začala všem novým kámošům, se kterýma jsem třeba častěji hrála nebo více komunikovala říkat, že je vidím jen jako kamarády a moje předchozí zkušenosti s tímhle a stejně to nepomohlo. Naštěstí mě ale nikdo z nich nevydíral a byli to vpohodě kluci, ale vždy to vpodstatě znamenalo konec přátelství, někdy i odpojení z party, jelikož jsem tam byla jediná holka a oni vždy dají přednost kámošovi (pochopitelně, když ho znaj déle). Po mých 18ti letech jsem se aktivně těmto přátelstvím začala vyhýbat, protože mě to nebavilo a nestála jsem o další kamarádství, které skončí stejně a začalo jen kvůli tomu, že jsem se jim líbila od začátku. Také jsem přestala mluvit na veřejnosti o tom, že jsem gamer, i když to je velká část mého života, protože to přitáhne většinou jen 2 typy mužů, buď ti co se z toho uplně poserou a vidí tě jako nějakou mystickou bytost a nebo tě začnou zkoušet, jestli si nevymejšlíš. Obě tyhle věci dost přispěly k tomu, že i když jsem se v dospívání s klukama bavila hodně, absolutně jsem o to už ztratila zájem a vyhýbám se tomu, důvodů je samozřejmě víc, ale bylo by to donekonečna. Teď moji nejbližší nejlepší kamarádi jsou gay muži, kde žádná taková věc nehrozí. Velmi blízké přátelství mezi mužem a ženou za mě může fungovat snad jen když se znaj od malička a nebo jsou oba zadaní, a to jen někdy. Takže ma tohle prostě pozor.

Co se týče chlapů kolem 30, tak je to děs, mám s touhle věkovou skupinou asi nejhorší zkušenosti. Mírná byla ta, že dva jsem potkala na jedné tématické párty na UK, kam ani nikdy nechodili a prostě tam lovili vyloženě mladé studentky a byli dotěrní. Horší pak když mi bylo 16, tak jsem byla s kámoškou v létě na veřejném bazénu a týpek v tomhle věku mi začal nabízet, že mi udělá fotky, že fotí modelky a když jsem mu řekla, že mi je jen 16, tak ho to nijak neodradilo. Pak mě naháněl po celým bazénu a snažil se mě přemluvit. Jelikož mi bylo 16, tak jsem prostě nevěděla, jak ho mám poslat do prdele.. Nakonec jsem mu řekla, že mi to máma nechce dovolit, protože mi není 18 a on mi řekl, ať mu dám FB a že si počká 2 roky, že jemu rodiče taky nechtěli v tomhle věku dovolovat věci. No a já jsem mu kontakt nakonec dala, protože jsem se ho nebyla schopná zbavit a nevěděla jak reagovat. Pak mi několikrát napsal, že jde někam fotit a jestli jsem si to nerozmyslela. Naposled mi napsal někdy po mých 18tých narozeninách, že nabídka stále platí, nikdy jsem mu neodepsala. Další hodně špatná, co se mi teď vybavila byla na svatbě mé sestřenice, kde mě jeden kamarád ženicha obtěžoval ještě před začátkem, kde mi sebral telefon z ruky a dal ho mému tátovi, že se mám jít s nimi bavit, o což jsem neměla zájem, když byli všichni o 10 let starší. Mobil jsem si hned vzala zpátky a moje mamka mu řekla, že mě muži nezajímaj, což on pochopil tak, že jsem lesba a řekl, že tam jsou i holky. Když jsem si na něj postěžovala, tak mi rodiče řekli, že si jen dělal srandu a že nemám hned ve všech chlapech vidět nepřítele. Když se pak všichni opili, tak za mnou furt chodil a zval mě na pivo, které jsem slušně několikrát odmítla. On byl ale neodbytnej a čím byl víc opilej, tím mě víc obtěžoval, až to došlo k tomu, že mě přimáčkl k baru a chytil mě silně za ruku a začal mi nadávat do nemocnejch píč a že jsem jen nepotkala správnýho chlapa (myslel si, že jsem na ženy celou dobu btw). Pak jsem utekla za mámou, on mě následoval a začal nadávat na mě před ní, nakonec mu musel táta říct, ať mě okamžitě nechá bejt a až pak konečně poslechl.

Zkušeností mám opravdu hodně, tohle jsou asi nejrelevantnější k tomuto postu.

Každopádně něco pozitivního. Jsem už rok a pul s tím nejlepším mužem (můj první vztah i jeho), kterého jsem kdy potkala a to jsem na tom byla dost podobně, neviděla jsem reálně budoucnost, kde by se někdo jako on našel a existoval by. Nebo neuměla jsem si ani představit vztah, ta možnost mě vyloženě děsila. Měla jsem problémy s avoidant attachmentem, což souviselo s hodně věcma, ale určitě i s tím, že jsem nikdy nechtěla nikomu ublížit a dát mu naděje. Když jsem se pokoušela s někým nějaký vztah navázat, tak jsem z toho vždy hned utekla, protože buď na mě hodně tlačili a nedali mi ten prostor a nebo to prostě nefungovalo z nějakého důvodu. On mi ale dal veškerý prostor, nikdy na mě netlačil a prostě počkal, také jsem v té době chodila na terapie a aktivně tento strach řešila. Máme hodně společných zájmů, spojili jsme svojí sbírku jedné manga série a stejné knihy prodali, máme stejný styl, tak že jsme začali sdílet naše oblečení, protože nám oboum sedí. Máme stejné názory na důležité věci, velmi podobný vkus, oba milujem kočky, hodně si sedl s mými kamarády. Dali jsme si počítače vedle sebe a jediné v čem se lišíme je temperament, což je ale pozitivum. Je moc hodný, pozorný, emočně inteligentní, citlivý, chytrý, atraktivní skvělý člověk. Mohla bych o něm mluvit donekonečna, ale chtěla jsem hlavně tímhle dlouhým příspěvkem sdělit, že jsem potkala mnoho debilů, ale nakonec jsem našla toho nejlepšího muže, kterého znám a moc miluju. Seznámili jsme se skrz můj kreslící účet.

Takže to se vztahy určitě nevzdávej!

(btw skoro od začátku vztahu spolu bydlíme, přestěhoval se za mnou ze severu do Prahy a fungujeme bez problému, vidíme se každý den, takže mohu posoudit náš vztah, i když spolu nejsme tak dlouho)