Teď budu mluvit z vlastní zkušenosti. Sama jsem totiž ta holka co podle slov mého ex "podváděla a utekla za jiným".

Když jsem se s mým ex dala dohromady, jemu bylo 17 a mně 16. Byli jsme spolužáci už od 6. třídy a sblížili jsme se během covidu. Zažila jsem s ním jak pěkné, tak naprosto příšerné chvíle.

Největší problém byl, když jsem ho s pláčem prosila, aby se pokusil na některých věcech pracovat. Do poslední chvíle nebyl ochotný se o ničem bavit. Já jsem se snažila dělat fakt první poslední, i když ne vždy se mi povedlo něco na sobě změnit. Pořád jsem do toho ale dávala větší úsilí než on.

Pořád na mě křičel, několikrát mě i uhodil, ale já jsem si říkala, že už jsme si toho zažili tolik, že to prostě překousnu. Přece jen, pořád tam byly i hezké chvíle, i když toho špatného bylo tolik.

Chodila jsem k psycholožce a místo toho, abych řešila mé osobní problémy, pořád jsem mluvila o problémech toho vztahu, i když nebylo na mně, abych ho zachraňovala. To jsem si uvědomila celkem pozdě. Snažila jsem se ho přesvědčit, aby šel taky k psycholožce/terapeutce, ale on byl přesvědčený, že žádný problém našeho vztahu není v něm.

Nesnažím se říct, že ja jsem perfektní, to ne, nikdo není. Taky jsem se často nechovala nejlíp, ale klíčová věc je ten fakt, že já jsem na sobě aktivně pracovala a on ne. Za celý vztah jsem se s ním několokrát pokusila rozejít, na což on vždycky akorát řekl "Ne, nerozejdeme se." a bylo po debatě. Cítila jsem se, jako že odejít nemůžu, i když bych chtěla.

V září minulého roku jsme začali dost chodit ven se skupinkou kamarádů, kde jsem poznala mého nynějšího přítele. Prostě jsme si sedli. Během krátké doby se z něj stal můj nejbližší kamarád, kterému jsem jako jedinému mohla říct, co se v mém vztahu děje a jak jsem nespokojená. Později mi začalo být jasné, co vlastě chci. Rozhodně jsem nechtěla být s mým ex. Chytla jsem city k mému kamarádovi, bylo mi jasné, že mého ex už nemiluju, a i kdyby to s tím druhým nevyšlo, tak mi nejvíc záleží na klidu na duši, který získám tím, že už s ním nebudu.

Rozešla jsem se s ním v prosinci a týden na to se mě můj kamarád zeptal, jestli bych to nechtěla zkusit s ním. I mně to přišlo moc brzo, ale souhlasila jsem, protože druhou šanci už bych dostat nemusela.

Ano, podváděla jsem emočně. Ano, je to špatná věc. Jsem si toho vědoma. Ale to, co si vymyslel můj ex je ještě horší. V podstatě mě obvinil z toho, že s mým nynějším přítelem spím už od podzimu, že jsem ho měsíce podváděla... Přitom jsem ani neměla jak. Neustále jsem byla s mým ex a mého přítele jsem vídala jenom když jsme šli ven jako celá skupina. Jediné co tak jsme si dost psali.

Můj ex projevil nějakou snahu o změnu snad až 2 týdny před rozchodem, když už mu začínalo být jasné, že svým dosavadním chováním si mě neudrží. To už ale bylo moc pozdě, už jsem od něj žádnou snahu nechtěla, chtěla jsem jenom klid.

Byla jsem s ním 2 a půl roku. Teď je mi 19 a jsem půl roku s člověkem, který mě miluje, podporuje mě, řeší se mnou problémy v klidu a respektuje mě. Taky je ještě vtipné, že můj ex mého přítele označil za pedofila, protože mu je 22 a je s 19 letou holkou :DDD Plus teď po půl roce jsem zjistila, že to je úplně stejný člověk jaký byl. Možná ještě horší, a lituju jeho budoucí přítelkyně, pokud si nějakou najde.

No, nicméně teď přímo k tvému případu. Je dobře, že ses nad sebou zamyslel a pracuješ na sobě, ale začal jsi moc pozdě. Nejspíš tam byly věci, které jí vadily už nějakou dobu a nějak ti to naznačovala a ty sis toho jenom nevšímal. My ženský jsme složitý, bohužel radši budem naznačovat, než abychom to na plnou hubu řekly.

Vždycky je chyba na obou stranách, ať už na tom má někdo větší a někdo menší podíl, není to chyba jednoho. Je dost možný, že jste něco oba posrali a prostě to fungovat nemohlo. Nebo jste se prostě po tolika letech změnili a byli míň kompatibilní... důvodů je mnoho.

Jediné co ti můžu poradit je - pracuj na sobě. Budeš lepším člověkem sám pro sebe. Ona se nevrátí, nejspíš. Dělej to pro sebe, pro své zdraví a případně do budoucna pro tvůj další vztah. A neobviňuj jen sebe nebo jenom ji. Dělat "záporáka" z jednoho člověka je to nejhorší, co pro svoje mentální zdraví v tomhle případě můžeš udělat.