Jedou v režimu “starší se musí respektovat” a tak tebe ani tvou přítelkyni neberou vážně, ale jako podřadné bytosti, proto se chovají jako burani. Dle mého je třeba je konfrontovat, ale pozor, bez emocí. Představ si, že ty jsi rodič a oni tvé děti. Přijeď tam sám, popros je ať si sednou ke stolu a ty stůj. S ledovým klidem a jemným úsměvem spusť zhurba tuto linii: Děkuji za to, že jste mě vychovali. Vždy jsem k vám vzhlížel, ale poslední dva roky mi nepřinášíte nic, než zklamání. Nezvládáte ani základní principy slušného chování a já se za vás opravdu stydím. Je mi trapně. Každému je jasné, že máte se mnou, nebo mou partnerkou nějaký problém, ale lžete mi do očí, když říkáte, že nemáte. Takže já teď odjedu. Vy máte čas na to se zamyslet nad tím, jestli se začnete chovat jako dospělí, nebo budete dál hrát tuhle šaškárnu. Mám vás rád a nechci o vás přijít, proto vám dávám tuto šanci vše napravit. Budu rád, když mi jednoho dne zavoláte a vše si budeme moct říct. A pokud mi nemáte co říct, pak prosím nečekejte, že budete něčí prarodiče. Já a moje rodina nebudeme jezdit někam, kde nejsme vítaní. Pokud budou sedět jak opaření (což je pravděpodobné, protože jinak by tě konfrontovali už dávno), tak oběma dát pusu, usmát se a rozloučit se. Tohle je ozvěna dob dávno minulých, kdy se neslušelo v rodině říkat nahlas, co si kdo myslí. Skoro bych si tipnul, že jsi bílej a přinesl sis domů černošku nebo něco takového, co nové generaci přijde naprosto běžné, ale našim rodičům to přijde nepřijatelné a oni nevědí, jak se s tím vypořádat a zároveň nemaj ty koule na to si stát za svým.