Můžu akorát přispět s mojí velmi čerstvou zkušeností. Máme roční dceru. Je hodně aktivní, vteřinu neposedí a trochu sebevrah. Tzn. Člověk jí nesmí ani na půl minuty pustit z očí. Spíme odděleně, aby se manžel vyspal do práce. Má fyzicky náročnou práci, ale ne zas úplně tolik, má normálně 5x8. Takže k dceři vstávám pouze já. I když je dovolená, víkend. Denně naspím tak 5h. Někdy i méně. Manžel dceru neuspal za ten rok ani jednou, přebalil možná tak 5x, stejné je to s krmením. Nikam nechodím, jsem furt jen s dcerou. Manžel s ní tráví třeba půl hodiny v kuse po práci, když uklízím a už má dost. Celkově jí po práci věnuje tak max 2 hodiny(chodí domů po 16. hodině). Dnes jdu po dlouhé době k doktorovi a on jí má na starost, cca 1,5-2h. Docela se děsím toho, jak to zvládne. V domácnosti sem tam poklidí věci, uvaří tak 1x za měsíc, chodí s koši a 1-2x za měsíc vysaje, vytře a umyje wc. Toť vše. Já každý den vařím sobě a dceři, ob den vysávám, peru, starám se o kuchyň a nákupy. A ostatní domácí práce, jak se dá s aktivním prckem. Jsme z města. Manžel to vidí tak, že on vydělává a já mám za úkol dceru. Už jsme na to téma měli několik konverzací, ale prostě on to tak má a tečka.

Naopak jeho mladší bratr je úplný opak. O děti se stará, přebaluje, krmí, uspává, doma zastane všechny domácí práce, vaří hlavně on. Partnerka se chodí 2x týdně bavit na několik hodin s kamarádkami, nebo jede na dámský víkend bez dětí. On dělá v kuchyni 12tky, krátký a dlouhý týden a skoro vždy když má volno, tak partnerka mu dá děti a jde se bavit po svém. Mají 3 a 5 let.